„Píp.“ Nová notifikace. Ruka automaticky sáhne po mobilu. Scan palce a displej se naplno rozzáří. Koutky úst je jí automaticky vytáhnou do jemného úsměvu. Nová fotka už sklidila přes 200 lajků. Co z toho, když na reklamě nic netrhne? Dopamin!

Je to jeden z nejdůležitějších neuropřenašečů. A také se zahrnuje do škatulky „hormonů štěstí“.

S maličkým okořeněním nadsázkou se dá říct, že si můžete dát dávku amfetaminů – anebo nahodit na sociálně sítě skutečně vydařenou fotku a čekat na lavinu lajků, pochval i obdivu. Dopamin se bude uvolňovat dost podobně. Ostatně, nemusí jít jen o drogy.

Pokud budete hrát například hazardní hry, efekt bude totožný. Čím častěji si libůstku dopřejete, tím pravděpodobnější bude pád k závislosti. Mozek se brzy začne dožadovat své další dávky. Scrollujeme, klikáme…

200 000 životů denně

Lidé v „civilizovaném“ světě stráví v průměru na internetu 7 hodin denně. Alespoň jednou za den se podívá na sociální sítě 70 % adolescentů. Z jednoho krátkého mrknutí mohou být z nenadání i hodiny.

Uživatelé za to v podstatě nemohou – neustálým zdokonalováním je k tomu různé platformy vlastně tlačí. Zejména od chvíle, kdy můžeme sjíždět obsahy téměř donekonečna.

Za techniku „nekonečného scrollování“ můžeme poděkovat kalifornskému vývojáři Azovi Raskinovi (*1984), který ji světu představí roku 2006. Neotravuje nás klikání na další odkazy a prostě jen hýbeme jedním prstem. Jak je to primitivní, tak je to návykové.

„Infinite scroll promrhá na 200 000 životů denně,“ povzdechne si nakonec i jeho autor na Twitteru.

Kde mám sakra telefon?

Začíná to jako jemná nervozita. Co asi dělají ostatní? Kamarádi i ti vzdálení známí, které jsme naposled viděli před 20 lety ve školních lavicích a o tom, jak se skutečně mají, vlastně nevíme nic? Co když nám uteče něco důležitého?

Vždyť na sociálních sítích sledujeme i různé informační stránky.

Tento strach má už dokonce svůj vlastní název – fear of missing out, s oblíbenou zkratkou FOMO. Tato obava vede k potřebě být stále online a podle výzkumu Bergenské univerzity v Norsku vyvolává až u 73 % zkoumaných osob úzkost, pokud se nemohou na sociální sítě podívat.

Spánek? Netřeba

Co se s námi stane, pokud sociálním sítím propadneme? Seznam vycházející z různých výzkumů je poměrně dlouhý.

Najdeme na něm položky jako poruchy soustředění, ztráta schopnosti řešit více věcí najednou (tedy multitasking), emoční nestabilitu a – zkoumáno konkrétně při závislosti na Facebooku ve Spojených státech – snižující se míru spokojenost s vlastním životem, která se může přehoupnout až do depresivních stavů.

Jako třešnička na dortu je servírovaná spánková deprivace, kterou působí jak fakt, že je těžké se odtrhnout a jít spát, tak modré světlo displeje, které mozku signalizuje i v jednu ráno, že do noci zbývá ještě času dost…

EPOCHAplus.cz na síti:

Abychom ale jen nehaněli. Mnoho lidí najde na sociálních sítích díky sdílení podobných zážitků sílu řešit psychické i fyzické problémy, odpovědi na otázky, nebo skrze ně naváže nová skutečná přátelství, která se mnohdy překlenou i do nevirtuálního světa.

To je skvělé zejména pro ty, kteří ve své původní „bublině“ nenašly pochopení či nikoho, s kým by mohli sdílet třeba koníčky.