„Znamení ďábla!“ vykřikne zděšeně kněz a ukáže na velkou pihu na těle dívky. „Nejsem čarodějnice,“ zašeptá mladá žena v slzách, ale není jí to nic platné. Její život brzy vyhasne v plamenech na hranici, tak jako mnoho dalších…
„Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme!“ prohlásí nový papež Inocenc VIII. (1432–1492).
Biskup z Molfetty, vlastním jménem Giovanni Battista Cibo, usedá na papežský stolec v roce 1484. Je mu v té době 52 let, a třebaže má podle mnohých historiků stále dobrou mysl, je nesamostatný, marnotratný, snadno se nechá ovlivnit a sužují ho nemoci. V úřadu vydrží osm let, během nichž stihne v celé Evropě vyvolat hotové peklo.
Vyslyší jeho nářky
Hned na počátku svého pontifikátu totiž vydá dokument, který odstartuje masový hon na čarodějnice, ďábly a kacíře napříč celým kontinentem.
„Kněží nepodporují mé úsilí vypořádat se s čarodějnictvím jednou provždy,“ stěžuje si mu dominikánský inkvizitor Heinrich Kramer (asi 1430–1505). Papež, jenž se hrozby čarodějnictví také obává, jeho nářky vyslyší.
Už 5. prosince 1484 proto světlo světa spatří bula s názvem Summis desiderantes affectibus, která vloží do rukou lovců čarodějnic mocnou zbraň.
Obcují s ďábly
Inocenc VIII. ve své bule důrazně varuje před nebezpečným čarodějnictvím, které se údajně šíří především v německých oblastech. Současně uděluje rozsáhlé pravomoci pro jeho potírání a vyzývá ke zpřísňování rozsudků inkvizičních tribunálů.
„Velmi mnoho osob obojího pohlaví, jež zapomněly na svou vlastní spásu a odpadly od katolické víry, obcuje s ďábly, kteří se mezi ně vmísili, a spolu s nimi pomocí kouzel, věštění a zaříkání i jiných ohavných pověr a kouzelnických provinění nepravosti a zločinů kazí, otravují, ba i zaviňují záhubu novorozených dětí…,“ stojí v ní.
Vymučená přiznání
Následky papežského rozhodnutí jsou nedozírné. Lidé začínají vinu za své problémy hystericky přisuzovat nečistým silám ve svém okolí a hledají viníka.
Pro nařčení z čarodějnictví mnohdy stačí jen piha či mateřské znaménko, jindy zase neobvyklá krása, vysoký věk či sdružování se s jinými ženami. Obviněného každopádně čeká bolestná smrt.
Nejprve je krutě mučen, což ho obvykle zlomí a ke všem kacířským zločinům se přizná. Následně je přivázán na hranici ke kůlu… a zapálen. Odhaduje se, že v průběhu 300 let přijde takto či podobným způsobem o život přes 300 000 nevinných osob.
