Rok 1969 je v historii lidstva nesmazatelně spojen s okamžikem, kdy se lidská noha poprvé dotkla povrchu jiného tělesa než Země.

Ale v tom roce se stalo i něco jiného, co možná na první pohled nebylo tak velkolepé, ale co naše životy takříkajíc převrátilo naruby.

Mnozí odborníci se shodují, že od doby vynálezu knihtisku lidstvo podobnou revoluci nezažilo. Ba dokonce že internet a fenomény s ním související mohou civilizaci obrátit naruby…

Když v šedesátých letech dvacátého století americká vláda řešila, jak propojit důležité složky národní bezpečnosti v době krize, společnost RAND Corporation navrhla síť, která nebude mít žádnou centrálu.

Může tak fungovat, i když bude její část vinou například jaderného konfliktu vyřazena.

Vše začalo 2. září 1969 v jedné místnosti na Kalifornské univerzitě. Za přítomnosti asi dvacítky lidí zde byly pomocí pětimetrového kabelu propojeny dva počítače. Oba stroje si posléze mezi sebou začaly vyměňovat data. Základ sítě sítí byl právě položen.

Tak vznikla síť Arpanet, předchůdce dnešního internetu. Celý nápad vzešel z potřeb Agentury ministerstva obrany pro výzkumné projekty (DARPA), jež vznikla v roce 1957 v reakci na vypuštění sovětského Sputniku.

Síť pomalu ožívá…

Arpanet sloužil až do roku 1990, v té době byl však již rozvoj počítačové sítě k neudržení. V roce 1985 americká nadace National Science Foundation začala budovat vysokorychlostní síť NSFNET, určenou pro akademickou sféru.

Na počátku 90. let NSFNET převzal roli Arpanetu jako páteřní sítě internetu a později se otevřel i pro komerční užití.

V roce 1989 pak Brit Tim Berners-Lee vytvořil pro evropskou organizaci pro jaderný výzkum CERN první návrh informačního systému, umožňujícího vzájemně propojit dokumenty umístěné kdekoliv v síti internet.

Dva roky nato pak opět Tim Berners-Lee představil svůj HTML editor a zároveň prohlížeč internetových stránek s názvem WorldWideWeb.

A když CERN v roce 1993 uvolnil patent na systém sdílení informací pomocí webových stránek provázaných hypertextovými odkazy, cesta internetu do světa byla otevřená.

Mimochodem, ještě předtím se k síti sítí připojila i první, tehdy ještě československá, instituce. K tomu došlo 13. února 1992 v posluchárně číslo 256 na pražské ČVUT. ČSFR se tak stala devětatřicátou zemí, která se do internetu zapojila.

Google a ti druzí

V roce 1994 studenti Stanfordovy univerzity, Jerry Yang a David Filo, vytvořili stránku, z níž se později vyvinul úspěšný vyhledávač Yahoo! V tom samém roce byl vytvořen i internetový prohlížeč Netscape Navigator.

Z počátku byl velmi populární, ale podobně jako Yahoo! ani on neodolal nástupu konkurence. Navigatoru se stal osudným nástup prohlížeče Internet Explorer od společnosti Microsoft.

Zato v roce 1995 vzniklá stránka eBay, tedy něco na způsob virtuální aukční síně, je oblíbená dodnes.

V následujícím roce izraelská firma Mirabilis vytvořila program ICQ, umožňující takzvaný instant messaging, tedy odesílání a přijímání zpráv v reálném čase.

V roce 1998 pak vznikla v Kalifornii společnost Google, jejíž vyhledávač zcela změnil dějiny internetu, a o tři roky později pak encyklopedie Wikipedie, do které může přispívat každý uživatel internetu.

Na začátku nového tisíciletí se také objevuje program Skype, umožňující bezplatné telefonování a prohlížeč Firefox. Pryč jsou ovšem doby kdy právě on a Microsoft Explorer vládli virtuálnímu světu. Dnes všechny válcuje prohlížeč Google Chrome.

Svět neomezených možností

V současnosti využívá internetovou síť téměř 40 % celosvětové populace.

Nynější internet umožňuje lidem mailovat, blogovat, sdílet videa přes YouTube, vyměňovat si informace přes Twitter, nebo se virtuálně scházet na společenských sítích typu Instagram, Tik Tok nebo Facebook.

Internetoví surfaři mohou také z pohodlí domova cestovat po světě, třeba například pomocí aplikace Google Earth.