Jde o naši druhou nejcennější movitou památku – hned po korunovačních klenotech. Přesto o něm většina Čechů nikdy neslyšela. Zahrnuje zlato, diamanty, vzácné látky i miniaturní sošky. A samozřejmě ostatky.
Že nás památka ze 13. století už nemůže ničím překvapit? Právě naopak!
Z větví opadává listí a na kalendářích je rok 1945. Zámek Bečov nad Teplou, který bychom našli v Karlovarském kraji, opouští jeho páni. Jindřich Beaufort–Spontin (1880–1966) je nadšeným členem NSDAP. Teď se kodrcá za hranice.
Podle Benešových dekretů je zkonfiskován zdejší velkostatek se zámkem i hradem. Většinu cenností se podaří Beaufortům sbalit sebou. Jedna zásadní věc ale chybí. Relikviář svatého Maura, precizně vyrobená památka z první třetiny 13. století.
Truhla je široká 42 a dlouhá 140 centimetrů. Hodnota? Takřka nevyčíslitelná.
Koupím draze, ale neřeknu co
Vídeňská ambasáda Československé socialistické republiky má roku 1984 návštěvu. 48letý Američan Danny Douglas přichází s nevídanou obchodní nabídkou: „Rád bych za 250 000 dolarů odkoupil starožitný předmět.
Československé republice nechybí, jedná se o rodinné dědictví, které nepochází z kriminální činnosti, a pokud vám neřeknu, kde je, nenajdete ho.“ Podivné nabídky se chytá policie i tajné služby.
Nikdo netuší, o co má Američan zájem, ale nabízená částka představující v přepočtu tehdy 8 000 000 korun spustí pátrací akci, jaká nemá obdoby. Co se ví? Věc je asi 100 kilometrů od Norimberku. Je ze dřeva a kovu. To znamená prohledat 25 nemovitých památek…
Případ „Starožitnost“ dostává na starost plukovník JUDr. František Maryška. V týmu má také podplukovníka JUDr. Josefa Čmolíka. Právě ten správně určí, že záhadný předmět patří možná Beaufortům. Ministerstvo zahraničí zatím vyjednává podmínky.
Šest dní po podpisu smlouvy má Douglas složit peníze na účet švýcarské banky. Kupec není amatér. V Československu nikdy nepřespává, a protože má armádní výcvik, vyšetřovatelé z něj nedostanou takřka žádné indicie.
Čechoslovákům dochází, že hodnota památky musí být mnohem vyšší. Dohodnou se na 27 procentech z prodeje pro Douglase. A ten udělá chybu: Vyzradí příliš brzy místo finálního srazu: Karlovy Vary – krumpáč, lopata a detektor kovů sebou.
Vzhůru na Bečov!
Vyšetřovatelé zvedají sluchátko. Do hledání zapojí ředitelku Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Dagmar Heydovou.
Ta si briskně spojí všech pět dohromady a prolistuje německý soupis památek z roku 1932. Překlápění stránek zarazí na černobílé fotografii relikviáře. To je ono! A pouhých 16 kilometrů od Karlových Varů! Zahrady u bečovského hradu a zámku brázdí detektory kovů.
Kope se na několika místech, ale nálezem jsou jen odpadky. Tak tedy do zámku! Kastelán vyhodnotí jako nejpravděpodobnější skrýš kapli Navštívení Panny Marie, pod kterou je zastavěná krypta. Je 5. listopad 1985 a detektor kovů vydá nadějný zvuk.
Slunce už dávno zašlo, ale mise je s úspěchem u konce. Relikviář je zase na světě!
V tuhle chvíli by správně přišel čas profesionálů, kteří starožitnost vyzvednou a zrestaurují. To se bohužel nestane. Policisté kvůli časovému presu vykopají relikviář sami a ten skoční v trezoru Československé národní banky.
Už tak poničené dubové dřevo a látky hnijí. Zubožený relikviář se dočká restaurování až roku 1993. Práce zaberou dlouhých 10 let a se vším všudy přijdou na 10 500 000 korun.
Je nutné nahradit dřevěné části a dub je nahrazen ořechem, který lépe interaguje s organickým materiálem ve schráně. Neskutečnou trpělivost vyžaduje i záchrana 12 sošek apoštolů.
Roku 1995 je prohlášen národní kulturní památkou České republiky a od roku 2002 součástí stálé expozice v modré jídelně na zámku Bečov nad Teplou.
Namísto Maura je tu žena!
Je jasné, že relikviář svatého Maura by měl obsahovat ostatky tohoto světce. Kromě něj má ale uchovávat také kosti svatého Timoteje a dokonce i biblického Jana Křtitele!
Posledního jmenovaného můžeme ze seznamu skutečných pozůstatků uvnitř relikviáře s nejvyšší pravděpodobností vyškrtnout. U dvou zbývajících autentičnost zcela vyloučit nelze, protože chybí vzorky ke srovnání. Jisté ale je, že ne všechny ostatky patří jim.
Jak to víme? Mezi zuby se nalézá jeden mléčný. Ještě bizarnější je zkoumání kostí. Například lýtková kost je ženská, stejně jako pravá kost pánevní. U té dokonce můžeme říct, že ona dáma, která má být světcem, měla na výšku 150 centimetrů.
Korunu nasazuje pravá kost pánevní. Také je ženská. Navíc minimálně po jednom porodu…
