Kromě řady dalších udivujících schopností mají sovy jednu, která doslova vyráží dech. Dokážou otáčet svou hlavou o celých 270 úhlových stupňů na každou stranu a to bez toho, aby si během tohoto doslova krkolomného manévru poškodily krční páteř či cévy.
S vysvětlení, jak něco takového dokážou zvládnout, přišli nedávno experti z prestižní Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore.
Noční způsob života, jehož se sovy staly příslovečným symbolem, s sebou nese řadu důležitých přizpůsobení.
V případě, že půjde o dravce, mezi které sovy pochopitelně patří, je třeba především dobrých smyslů, obratnosti a v neposlední řadě také tichosti, díky níž může být kořist snadněji překvapena.
K poslednímu z úkolů jsou tito práci kromě měkkého peří vybaveni i schopností otáčet hlavou bez toho, aby se potenciální kořisti prozradily tím, že současně pohybují i celým tělem.
Tajemství této jejich podivuhodné schopnosti vědci dlouho nedokázali přijít na kloub. Až donedávna.
Výzkumy zvláštností sovích krků podnikli vědci vedení odborníkem z nečekané oblasti. Byl jím Fabian de Kok-Mercado, který na Hopkinsově univerzitě nedávno absolvoval studium výtvarného umění.
Jeho nečekané odborné zaměření se však snadno vysvětlí ve chvíli, kdy dodáme, že jeho studijním oborem byla vědecká ilustrace. K ní pečlivé studium anatomie zobrazovaných objektů zkrátka patří.
Spolu se svým starším kolegou Phillipem Gailloudem, jehož specializací je nahlížení do (lidských) těl s pomocí výpočetní tomografie a dalších neinvazivních metod, prozkoumali 12 mrtvých těl tří druhů amerických sov:
výra virginského, sovice sněžné a puštíka proužkovaného.
Pro člověka je prudké otočení krku často zásadním problémem, které může vést k ucpání cévy (embolii) či mozkové příhodě. Nejčastěji k němu dojde při automobilových nehodách, při jízdě na horské dráze či při zásazích nekvalifikovaného chiropraktika.
Po pečlivém rozboru mrtvých ptáků našli Američané hned několik důvodů, proč výrům ani dalším sovám při otáčení hlavou mrtvice nehrozí.
Hlavní klíč podle nich spočívá ve speciální úpravě tepen, které zásobují hlavu krví. Ty jsou v podstatě dvě. První z nich je krkavice, jež se u sov stejně jako u lidí táhne po obou vnějších stranách krku.
Druhým zdrojem krve pro činnost mozku a dalších orgánů umístěných na hlavě jsou tepny obratlové procházející zvláštním kanálkem na svrchní straně páteře.
V čem tedy spočívá jedinečné přizpůsobení sov? Na rozdíl od lidí existuje mezi oběma cévami drobná spojka (anastomóza). Když je krkavice zaškrcena, může být do ní nouzově dodána krev z tepny uschované v páteři. Ale jak je možné, že se při kroucení krkem nezaškrtí ani tato tepna?
Příroda sovám opět přihrála adaptace, které u člověka nemají obdoby.
Kdyby kroutil hlavou člověk tak jako sovy, jeho obratlová céva by se skutečně zcela zaškrtila. Je tomu tak proto, že otvor v příčném výběžku obratle, jímž céva prochází (foramen transverzalium) je příliš úzký.
Tentýž otvor v obratlech krků sov je však až 10x širší, než je céva. Tuto úpravu našli vědci ve 12 z 14 jejich krčních obratlů.
Krky sov jsou však lépe vybavené nejen ve srovnání s člověkem, ale také s jinými ptáky. Vědcům se podařilo ukázat, že jejich obratlová tepna vstupuje do páteře až na dvanáctém a nikoliv čtrnáctém obratli, jako je tomu u ostatních ptáků. Sovy tak vesele mohou kroutit hlavami za kořistí.
