Představte si vlka, který si troufne i na mamuta. Zdá se to jako legenda nebo fantasy? Ale kdepak. Pravlk obrovský byl skutečný a i když se od dnešních vlků zase tolik nelišil, budil obrovský respekt. Vyhynul před více než 10 000 lety. Ale teď se prý tato šelma díky moderní vědě znovu vrací na svět!

Byl to skutečně impozantní tvor. Můžeme si ho představit jako některý poddruh dnešního vlka obecného. Mohl se na první pohled podobat například vlku arktickému (na titulním snímku), byl ale podstatně větší, robustnější a svalnatější.

Jeho hlava byla širší, čelisti mohutnější a také zuby měl silnější, což je ideální výbava na drcení kostí. Měl kratší nohy než moderní vlci, ale ani to mu nebránilo v efektivním lovu.

Hrdinové pravěku i popkultury

Podle některých vědců mohl mít pravlk světlou až bělavou srst přizpůsobenou chladnému klimatu poslední doby ledové. Tato barva nejenom že pomáhá s teplotní regulací, ale také mu umožnila lépe splynout s okolím.

Lovil ve smečkách a troufal si na bizony, obří lenochody a zřejmě i mláďata mamutů. Jeho síla a vytrvalost z něj udělaly dominantního predátora tehdejší Severní Ameriky.

Pravlci se objevují i v populární kultuře – například v seriálu Hra o trůny, kde osiřelá mláďata těchto šelem doprovázejí hlavní postavy. Jejich velikost je zde ovšem pro dramatický efekt výrazně nadsazená.

V minulých měsících se objevily zprávy, že se vědcům podařilo „vzkřísit“ pravlka pomocí moderních biotechnologií. Často se mluvilo o klonování, oživení vyhynulé šelmy a návratu pradávného dravce. Jaká je ale skutečnost?

Pravlci z laboratoře?

Vědci z americké společnosti Colossal Biosciences, známé svými plány na „oživení“ mamuta či ptáka doda, získali z fosilií pravlků části jejich DNA. Pomocí pokročilých genetických metod identifikovali klíčové geny zodpovědné za jejich typické znaky, tedy například stavbu těla, sílu čelistí nebo barvu srsti.

S pomocí technologie CRISPR pak tyto geny vložili do DNA moderních šedých vlků. Upravená DNA byla implantována do vajíček, ze kterých byla původní genetická informace odstraněna.

Ta se pak v laboratoři vyvinula v embrya a byla vložena do děloh náhradních matek – fen velkých domácích psů. Výsledkem měli být geneticky modifikovaní vlci, kteří nesou některé fyzické rysy svého vyhynulého příbuzného. Tři sněhobílá mláďata:

samci Romulus a Remus a jejich sestra Khaleesi na první pohled připomínají roztomilá štěňata, ale jsou to malí vlci s některými znaky dávného predátora.

(Ne)žádoucí návrat

Je však důležité říct, že nejde o skutečné pravlky v pravém slova smyslu. Vědci vytvořili „jen“ geneticky upravené moderní vlky, kteří mají určité znaky vyhynulého druhu. Přesto je to mimořádný krok vpřed a to jak vědecky, tak technologicky.

Odborníci nicméně poukazují na etické kontroverze. Naskýtá se například otázka, zda můžeme těmto druhům nabídnout prostředí, ve kterém by se jim dařilo.

Někteří experti jsou přesvědčeni, že přestože moderní technologie posouvají hranice myslitelných možností, je důležité zvážit, zda se máme opravdu snažit oživit minulost, nebo bychom se raději měli soustředit na ochranu těch zvířat, která v přírodě ještě máme.