Chlapec Xavier potká v lese zvláštního tvora – uši má jako králík, ale bzučí a létá jako včela a zavede ho k tajemnému vodopádu. Pod ním se skrývá jeskyně plná zářivých krystalů! Ne, vlastně je to dlouhý tunel, který vede… k obrovskému poli plnému zelí!
Ale pozor, něco se tam hýbe – mezi hlávkami se to hemží dětmi, miminky a batolaty!
Co to je za divné děti a proč jsou na poli se zelím? Jedno z nich ke Xavierovi přiběhne, představí se jako Otis Lee s vysvětluje mu, že se všechny tady v zelí narodily! Králíček Bunnybee totiž pravidelně pole posypává práškem z kouzelných krystalů.
„Pomůžeš nám najít nové rodiny?“ptá se Xaviera. Ten slibuje, že vytvoří místo zvané BabyLand, kde budou moci žít a hrát si, dokud si je někdo nepřijde adoptovat.
Zázrak z tržiště
Příběh zrození „panenek ze zelí“ je ve skutečnosti přeci jen prozaičtější. Oním Xavierem je americký student Xavier Roberts (*1955), který potká roku 1976 na trhu lidovou umělkyni Marthu Nelson Thomasovou (1951-2013).
Ta vyrábí hadrové panenky a Xavier jí nabídne, že je bude prodávat doma ve státě Georgia. Chvíli to funguje, pak se ženě nelíbí Xavierovi obchodní praktiky a přestane mu panenky dodávat. Co teď on s tím?
Ušije si tedy své vlastní a začne s nimi objíždět výstavy a trhy. A má úspěch! S panenkou Dexter vyhrává roku 1978 první cenu na festivalu řemesel a hned začíná ve velkém.
V rodném Clevelandu zrenovuje starou kliniku a vytvoří z ní továrnu neboli „porodnici“ Babyland General Hospital.
Nejprve se hračky jmenují Little People, po čtyřech letech se již rozbíhá masová výroba pod značkou Cabbage Patch Kids (Děti ze zelného pole).
Dostanu jí za každou cenu!
Když vzniká obchodní historka o tom, kterak děti nenosí čáp, ale rodí se na polí se zelím (příběh již existuje v anglosaské tradici), poptávka po panenkách už dosahuje astronomických rozměrů. V roce 1983 se jich vyrobí 3 miliony a zdaleka to nestačí!
Lidé stojí celou noc fronty, a kdo neuplatí prodavače, aby mu hračku dal stranou, hrozí mu v obchodě ušlapání či těžké zlomeniny!
Podle anket v médiích se více Američanů bojí toho, že neseženou „zelnou panenku“ pro své dítě, než že svět zahubí použití jaderných zbraní ve studené válce. Další rok horečka pokračuje a panenek se po světě prodá 20 milionů.
Licenci na výrobu postupně přebírá několik hračkářských firem a částečně se i mění vzhled. Vedle ručně vyráběných panenek vznikají verze s plastovou hlavou a látkovým tělem, poté i menší celoplastové, z porcelánu či mini figurky. Objeví se panenky, které mluví, jí, plavou nebo si čistí zuby.
Adoptujte si zelné miminko
Původní továrna v Clevelandu je dodnes stylizovaná jako porodnice. Jsou tu doktoři a sestřičky kteří se o panenky starají a vyprávějí jejich příběh těm, kteří si přijedou některou koupit.
Tedy přesněji, panenky se zde „nekupují“, ale výhradně „adoptují“ a nepoužívá se ani slovo „panenka“, ale jen „děťátko“.
K němu dostanete i rodný listy a pokud někdy děťátko rozbijete natolik, že už nepůjde v nemocnici opravit, BabyLand General Hospital vám vystaví i list úmrtní.
Adoptovat dítko ze zelí můžete i přes internet – ručně šitá verze vás bude stát nejméně 6 000 Kč, menší plastová třeba i 10x méně. Výběr je pestrý, jen základní rysy zůstávají. Tedy hlavně široké tváře, zapadlá brada a rozmáčknutý nos.
Budeme vypadat stejně?
A proč jsou vlastně ty panenky tak „ošklivé“? Protože děti narozené v hlávce zelí zkrátka musí vypadat trochu komicky? Existují i trochu děsivější teorie. Třeba že vzorem byly mentálně postižené děti, nebo že stáli modelem lidé záměrně poškození radiací.
Jeden z příběhů dokonce tvrdí, že prsty ve vzniku panenek má především tehdejší prezident Ronald Reagan (1911-2004). A že Cabbage Patch Kids mají jednoduše ukázat to, jak budou jednou vypadat potomci lidí znetvořených jadernou válkou.
