Na vodě stráví prakticky většinu svého života, po souši se pohybuje nejistým krokem a aby se udržel ve vzduchu, musí se pořádně nadřít. K tomu ho matka příroda obdaří křiklavým zobákem. I to má svůj důvod.
Příkoří mu způsobuje především člověk, protože papuchalky loví kvůli masu. To už dnes neplatí a život jim ztrpčuje hlavně klimatická změna.
Malý, ale šikovný
Latinsky ho pojmenují fratercula, což volně přeloženo do mateřštiny znamená mnich. Inspirací je černobílé opeření, jež připomíná právě roucha božích služebníků. Z hlediska taxonomie rozlišujeme hned trojici papuchalků.
Ten s přízviskem chocholatý žije v severním Pacifiku a kolem Kamčatky. Od ostatních se liší hmotností, protože váží kolem 800 gramů, což je více než zbylé dva druhy.
Mezi nejvíce rozšířené patří papuchalk severní, který obráží severní Evropu či břehy Francie a Velké Británie. Jako doma se cítí v Atlantiku.
A právě na plážích lidé často obdivují nevšední vzhled, papuchalkům se totiž někdy přezdívá mořští klauni, jenže zdání klame. Jedinci severního exempláře dorůstají 30 centimetrů.
Alfou a omegou je však pestrobarevný zobák, jež zejména v létě osciluje mezi oranžovou a červenou. V zimě ale keratinová vrstva opadává, a tak ozdoba vybledne.
Ryba nesmí chybět
Mohlo by se zdát, že papuchalkové ho mají jen na ozdobu, to však není pravda. V přírodě má všechno svůj smysl. Roli hraje během sběru potravy, protože na horním patře je vybaven speciálními háčky. Díky tomu mohou papuchalkové unést více než 10 ryb naráz.
Vědci natočí nenažrance, který v zobáku nese až 62 kusů potravy! Právě ryby tvoří výraznou položku v jejich jídelníčku. Papuchalkové je loví pod vodou. Díky krátkým křídlům doslova létají pod hladinou a zvládnou třicetimetrovou hloubku.
Všechno je záležitost několika vteřin, protože lov netrvá déle než půl minuty. Do karet jim také hraje dobrý zrak. Vodu mají rádi, ostatně na moři stráví až 90 % celého roku.
Neztratí se ani ve vzduchu, protože jejich křidélka umí vyvinout až osmdesátikilometrovou rychlost. Aby se udrželi ve vzduchu, musí za jedinou minutu mávnout až 400krát! Pevninou vezmou za vděk pouze na jaře, tedy v době páření.
I během milostného aktu hraje roli zobák, protože na základě barevnosti se partneři hledají. Následně vyhrabou noru, do níž samice naklade jedno vejce. Bývá pravidlem, že pár spolu stráví celý život. V přírodě se drobní opeřenci dožívají dvaceti let.
Hodně rychlý úbytek
Srandovní pták ale vědce překvapí v roce 2014. Během pozorování totiž zjistí, že někteří jedinci umí vzít klacík do zobáku, natočit hlavu a poškrábat se na křídle. Vzácný úkaz je k vidění velmi málo, zato papuchalka samotného jde zahlédnout snáz.
Na planetě jich poletuje kolem 14 milionů, na 60 % populace se popelí kolem Islandu. Další důležitou destinací je kanadský Newfoundland, kde napočítají kolem 260 tisíc párů. I když čísla zní vysoce, populace papuchalků rapidně klesá.
Dříve to bylo hlavně kvůli lovu, dnes za to může klimatická změna. Ta vede k úbytku ryb a mořští klauni pak těžko hledají obživu.
Papuchalkové zanechají otisk také v kultuře, protože se objeví třeba na poštovní známce Faerských ostrovů a norská vesnička Værøy ho má dokonce ve znaku.
