Říká se jí perla království. Nejbohatší město přemyslovské říše. Od roku 1995 je Kutná Hora zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

A stala se dějištěm i herního hitu Kingdome Come Deliverance II. Tato hra, která sbírá uznání po celém světě, tak vzdává hold městu, které patří k těm nejkrásnějším na celém světě.

Mnich oře nevelké políčko, aby bylo dost ječmene. Možná na chleba, možná na pivo. Jenže radlice najednou zacinká o něco kovového. Když se mnich trochu pohrabe v hlíně, nestačí věřit vlastním očím. „Tři stříbrné pruty?“ podiví se.

Rychle spěchá nález oznámit opatovi, ale aby místo pak snáz našel, označí jej svou kutnou. Protože víme, že kutna je jeho jediným oblečením, pověst o založení města je tak možno spojovat s představou nahatého mnicha, jak peláší přes pole.

Rodiště pražského groše

Město oficiálně vzniká kolem roku 1318 a vše souvisí s nálezem mocných rud stříbra. V roce 1300 totiž král Václav II. (1271–1305) vydává horní regál, kterým reaguje na stříbrnou horečku.

Tímto zákonem si navždy zajistí podíl z hornické činnosti, dochází k mincovní reformě, a začíná se razit pražský groš.

Patří k nejhodnotnějším mincím v Evropě – a razí se jen a pouze v Kutné Hoře, na Vlašském dvoře, který získává své jméno nikoliv po oblíbeném salátu, ale podle odborníků z vlašských zemí – tedy z Itálie.

Za vlády krále Jana Lucemburského (1296–1311) se stává královským městem a dále bohatne. Výnosy, zejména z šachty zvané Osel, se stávají jedním z mnoha pilířů královské moci v českém království.

Boj o přežití

Postavení města dokazuje i fakt, že právě zde je podepsán Dekret Kutnohorský. A během následných husitských válek se o Perlu království intenzivně bojuje.

„Naházejte kališníky do šachet!“ rozkazuje Petr z Konopiště (?–1420) a do hlubokých jam letí skoro 1600 odpůrců katolické víry. Vojska se tudy proženou ještě několikrát, dokud ve Vlašském dvoře není zvolen nový český král, Jiří z Poděbrad (1420–1471).

A stejně tak je zde zvolen i jeho nástupce, Vladislav Jagellonský (1456–1516). Prostě město, kde se tvoří dějiny střední Evropy. Jeho sláva trvá až do sedmnáctého století, kdy jsou stříbrné rudy vyčerpány a protože dojde stříbro, přestane panstvo zajímat.

Když zvony zní

Patronkou horníků je svatá Barbora. A právě jí zasvěcena stavba majestátního chrámu. Základní kámen j položen roku 1388 a během následujících staletí zde vyrůstá katedrála, která je dnes dominantou celého města.

Mnohem zajímavější příběh má ale mnohem menší Kostel Panny Marie Na Náměti. Ten je totiž financovaný z odpadu.

Ruda, která během obchodování na tržišti spadne na zem, je společně s prachem a odpadky nametena na hromadu, kde jsou stříbrná zrníčka pečlivě vybrána a použita na stavbu. Třetím kostelem, který doplňuje panorama města, je Svatý Jakub.

Někdy je díky své věži, která se mírně naklání k západu, nazýván jako Vysoký kostel. V jeho nitru se nachází 200 hrobů – od roku 1782 je pohřbívání v kostelích zakázáno a tak se počet mrtvých už nenavýší.

Město plné tajemství

Mezi Vlašským dvorem a chrámem svaté Barbory stojí další významná stavba – Hrádek. Rychtář Václav z Donína jej přestavuje v honosnou gotickou tvrz a na truc všem měšťanům umístí prevet přímo nad hlavní ulici.

O kus dál je zase Ruthardská ulička – zde ve sklepení svého domu chamtivý měšťan zazdí svou dceru Rozinu společně se vším svým stříbrem, aby ji nemusel provdat a zaplatit věno. Bůh jej ale potrestá a dům i s pokladem se propadne do jedné z šachet. Kdo chce víc, nemá nic…