„Dobře uvázaná kravata je prvním vážným krokem v životě,“ praví básník Oscar Wilde. Jde o symbol mužnosti a tradic, zahalený do ležérní francouzské elegance.
Zbožňují je zpěváci, vojáci i básníci, kdo nemá v minulosti „hada kolem krku“, bez ostychu a nahlas závidí.
Pojí se s ní desítky uzlů, nespočet barev a vzorů. I přes veškeré módní kotrmelce a vzory zůstává její smysl neměnný – navodit ležérní a elegantní dojem. Ačkoliv dnes poklesne jen k nutné výbavě, v minulosti bez ní chlap není chlapem. Řeč je o kravatě, kterou se pánové pyšní už 383 let!
Módní francouzské oko
Do západního světa vtrhne elegantní vázanka v roce 1635, kdy do Paříže napochoduje chorvatský oddíl tvořený 6000 muži. Jejich cíl? Podpora francouzského krále Ludvíka XIII. (1601–1643).
Víc než svou silou a počtem zaujmou šátky, které získávají jako symbol lásky od svých dívek. Jedinečný doplněk vzbudí pozornost na módu citlivého francouzského oka téměř okamžitě.
Aby měl šátek i své vlastní označení, uchytí se pro něj jméno „la cravatte“ odkazující k houževnatým Chorvatům.
Nejprve se jimi začíná zdobit šlechta, o něco později se stávají součástí francouzské uniformy. Není divu, že kravatám nakonec propadne i samotný král Ludvík XIV. (1638–1715). Ten reaguje roku 1661 zřízením funkce tzv. „cravitiera“, který má za úkol mu pomoci s vázáním.
Dáváme si záležet. Konečně!
Aby vývoj nepřešlapoval na místě, je potřeba trochu rozproudit techniku vázání. S tou napomůže roku 1692 bitva u Steinkirku v dnešní Belgii mezi Anglií a Francií, která představí volně uvázaný šátek s cípy přichycenými na prsou.
O století později už se po kravatách „sápe“ i střední třída, kterou nadchne George Brummel (1778–1840). Každý správný chlap by měl mít tmavý oblek, bílou košili, černé boty a hlavně… šlajfku! Jen díky ní, mohou ostatní odhadnout jeho vkus.
Éra gentlemanů
Konec 19. století už přináší známé styly vázání. Kravata bývá nejčastěji jednou obtočena okolo krku a uvázána do uzlu. Do společnosti bez ní nevyráží ani spisovatelská a buřičská ikona té doby, Oscar Wilde (1854–1900).
Nejprve tvoří základ černá barva a pestré proužky, později se módní styly uvolňují a spolu s ním začínají kravaty hrát všemi barvami. Nebyla by to však minulá doba, aby se někdo nevytasil s patentem.
Roku 1922 si proto Jessie Langsdorf nechává patentovat nejen postup výroby, ale především vzhled. Už nejde jen o ledabyle uvázaný šátek. Najednou mají muži okolo krku stylistické dílo, které se nekroutí a drží tvar.
Pánové, jde o umění!
Zlatým dolem je pro vázanku ale Hollywood 20. století. Celebrity jako Bing Crosby (1903–1977), Fred Astaire (1899–1987) nebo Frank Sinatra (1915–1998), bez uzlu na kravatě nevykročí na plac.
První vážnější krizi prodělá módní doplněk v 60. letech, kdy mají lidé odpor k autoritám a jejich uhlazenému, povrchnímu vzhledu. Teprve s příchodem 21. století se ale stane jen nutným společenským doplňkem, u kterého je vázání kumštem.
Podle francouzského autora Davideho Mosconiho (1941–2002) odlišuje profíka od amatéra ďolíček na uzlu. Způsobů vázání podle něj existuje 188! Hojně se jich užívá pouze 18, například uzel Four in Hand nebo Windsor Half.
