Červená – zelená. Jen jedny z mnoha kontrastních barev. Podívejme se, zdali je vhodné vymalovat si stěny, či pořídit nábytek a doplňky v těchto protilehlých barvách.

Na úvod se jistě sluší říct, jaké že vlastně barvy primárně leží na škále proti sobě: červená – zelená modrá – oranžová žlutá – fialová

Jistě jste si všimli, že tři základní barvy – tedy červená + modrá + žlutá, mají svůj protějšek vždy v barvě nezákladní. Tyto protějšky stanovuje krom jiného takzvaný Ostwaldův kruh. Různé odstíny přechází do základních barev a na druhé straně se nalézá vždy barva kontrastní.

Jinými slovy komplementární, neboť přestože se jedná o kontrast, protilehlé barvy se ve vzájemném působení zvýrazňují. Natřete-li stěnu vpravo modře a vlevo oranžově, zasvítí obě barvy vyšší intenzitou (lépe řečeno – opticky se nám zdají výraznější).

Na zvláštní kapitolu může vyjít povídání o černé a bílé. Řekne-li se kontrast, většina z nás si vybaví právě tuto dvojici. Možná proto leckoho překvapí, že poměrně dost umělců i směrů černou a bílou z barevné škály zcela vynechává.

Ne snad, že by nedošlo na její použití. Prostě jen nejsou zařazeny mezi barvy, neboť je nedokážeme namíchat žádnou ze tří základních barev a naopak, používají se ke zjemnění / ztemnění odstínů. Pro účely našeho drobného bytového exkursu však předpokládejme, že černá a bílá kontrastními barvami jsou.

Pokud zůstáváte okouzleni touto kombinací, musíte patřit mezi puntičkáře. Sebemenší znečistění zůstane na očích a každé smítko vyniká. Oproti tomu, tato kombinace působí sice studeně, ale také velmi honosně.

Rozhodně se nedoporučuje na zeď. Krom toho, že černá barva na zdi znamená pohromu pro příští malování, spolyká vám také všechno světlo. Těšit se můžete také na brzký příchod depresí. Zatímco doplňky a nábytek v černo-bílé se dají vyskládat i do menších bytů (v malých pokojíčcích ale nevypadá kombinace dobře), dlaždice vyžadují větší prostor, aby vynikla jejich „důstojnost“.

Ve výtvarném umění (zvláště pak moderním) se oproti projektování interieru jedná u kontrastů o značnou výhodu – ke zvýraznění výjevu prostě použijete kontrastní barvy. Stejně dobrý nápad však neradno uplatňovat na velké plochy stěn obývacího pokoje či ložnice.

Dospějete tím totiž k ohromné disharmonii, která pomalu, ale jistě působí na vaše podvědomí. Navíc kontrastem jen velmi těžko stvoříte útulný pokoj. Stěny na sebe budou málem křičet a to ani nemluvě o složitém pořizování věcí, které do tohoto prostředí zapadnou.

Východisko existuje. Jmenuje se pastelové odstíny, které nejjednodušeji stvoříte smícháním barvy a bílou / šedou. Snížením intenzity a zjemněním barev docílíte souladu.

Ačkoliv se s kontrastem těžko pracuje, může být v malé míře uplatněn i v normálním barevném rozsahu – tj. netlumené barvě. Například coby lemování, lišta, atd. Rozhodně dopadnete se zařizováním lépe, než když se rozhodnete pro jednoduché řešení a vše vybavíte ve své oblíbené barvě.

Můžete totiž dopadnout podobně, jako na obrázku dole…