Poušť nemusí znamenat jenom nekonečný písek. Existují takové, kde se potulují zvířata, čas od času se tudy prožene povodeň a rostou na ní tisícileté rostliny. A zčernalé akácie pod modrou oblohou vytvářejí neuvěřitelné kontrasty, které milují fotografové.
Namibská poušť, ležící na jihozápadním pobřeží Afriky podél Atlantiku patří k nejsušším místům na zemi. Vznikla před nejméně 55 miliony lety a předpokládá se, že se jedná o nejstarší poušť na Zemi. Je s ní spojena řada zajímavostí.
Jedním z jejích nejneobyčejnějších rysů je fenomén, který bývá nazýván „pohádkové kruhy“. Holé ostrůvky, obklopené vzrostlou trávou dodnes matou nejenom laiky, ale také odborníky.
Zatímco domorodci věří, že se jedná o stopy, které zde zanechaly jejich božstva, jiní vyznavači tajemna se domnívají, že je vytvořily tančící víly a milovníci záhad přísahají na UFO. Původ velkého množství tajemných kruhů v poušti zatím nikdo spolehlivě nevysvětlil.
Cesta bez návratu
Další neobyčejný klenot této pouště se nachází na jejím jižním konci. Nese název Sossusvlei. Tato část pouště Namib je obklopená vysokými načervenalými dunami. Její jméno je smíšeného původu a slibuje, že se z tohoto místa živí nevrátíte.
V překladu totiž znamená něco jako „bažina bez návratu“. S bažinami to však není tak horké, jak by se podle názvu mohlo zdát. Tok řeky Tsauchab se tady totiž objevuje nepravidelně, často jednou za několik let.
Je to tehdy, když přináší vodu z pohoří Naukluft Mountains po silných deštích. Pak se stává během několika hodin rychlou a silnou řekou. Sossusvlei je oblastí bez odtoku, která zadržuje vodu, kde se tvoří sezónní močály a vodní plochy.
Pestrý život
To vše vytváří podmínky pro pestrý život, kdy se tady prohánějí různé druhy zvířat, jako třeba antilopy, šakali nebo pouštní brouci. Na stromech, které mají z praktických důvodů jen nemnoho listů, pak hnízdí ptáci.
Jejich hnízda jsou hotová umělecká díla, opeřenci dokážou vytvořit opravdu velkolepou rezidenci. Cestování po Sossusvlei zpestřují i unikátní endemické květiny, které jsou vlastně živoucími fosíliemi.
Jedná se o welwitschii podivnou ((Welwitschia mirabilis), která se v oblasti objevila před miliony let a přežívá zde dodnes.
Nesmrtelnost v listech
Jednotlivé exempláře jsou schopny dožít se až 500 nebo dokonce 1000 let. K tomu jim pomáhá nevšední životní cyklus, kdy jejich listy na konci usychají a u kořene se znovu začnou zelenat.
Překrásné jsou i okolní duny, z nichž některé v průběhu času zkameněly a odolávají i silnému větru. Ne všechny se však změnily v kámen a tak si s jejich výškou občas poryvy větru dokážou pohrát.
Kdo však vydrží náročnou cestu na vrchol, při které se nohy boří do písku a každý krok je tak mnohem namáhavější, bude odměněn nádherným výhledem do okolí.
Hřbitov stromů
Především fotografové si pak zamilovali místo zvané Deadvlei, zhruba 2 kilometry od Sossusvlei. Bývalá oáza s akáciemi vyschla a zdejší stromy uschly a postupně zčernaly.
Jejich pahýly, tyčící se k modrému nebi na pozadí narudlých dun a bílého povrchu zdejší pánve vytvářejí dojem, že se turisté ocitli na obraze, který namaloval surrealistický malíř anebo na fotografii, pořádně pozměněné některým počítačovým programem.
Významné cestovatelské magazíny označují místní krajinu za jednu z nejfotogeničtějších na světě a snímky zde pořízené se řadí mezi ty nejlepší z nejrůznějších koutů naší planety.
