Ponořte se do fascinující historie jedné z největších předkolumbovských říší amerického kontinentu.

Odhalte tajemství původu Inků, pronikněte do struktury jejich společnosti a seznamte se s morálním kodexem, který ovlivňoval každodenní život deseti milionů obyvatel rozlehlé říše v Andách. Jak vypadal jejich den, co jedli a jakou roli hrála práce v jejich životě?

Patrně největší indiánská říše amerického kontinentu se rozkládala na území dnešní Kolumbie, Ekvádoru, Chile, Peru, Bolívie a Argentiny.

V dobách největšího rozkvětu měla přes deset milionů obyvatel, kterým déle než 200 let vládli panovníci z hlavního města Cuzca. Jak se žilo běžným občanům této slavné říše?

Inkové se považovali za bohem vyvolené, jejich původ byl ale dlouho nejasný. Existovaly dvě legendy.

Podle první odvozovali svůj počátek od boha Virakoči, který se jednoho dne zjevil u jezera Titicaca a dal vzniknout prvnímu inckému muži a ženě, podle druhé říši založil mytický panovník Manco Capac, který se zjevil kolem roku 1200 v jeskyni Pacaritambo, odkud se poté Inkové přesunuli do Cuzca, hlavního města říše, které se dnes nachází v Peru.

Odkud pocházeli Inkové? V roce 2018 se výzkumníci z univerzity v peruánské Limě, Ricardo Fujita a José Sandoval, pokusili prostřednictvím studia DNA určit, která z legend je pravdivá.

Odebrali vzorky od asi 3000 lidí, jejichž rodiny žili dlouhodobě v těchto oblastech, a na základě jejich zkoumání došli k závěru, že obě legendy o původu incké civilizace mohou být propojené. Sandoval k tomu říká:

„Dospěli jsme k závěru, že vládnoucí třída Incké říše pocházela ze dvou linií – jedné od jezera Titicaca, druhé od hory Pacaritambo. To potvrzuje obsah legend.“

Z malého království obří říše Dlouhou dobu byla Incká říše jen malým královstvím kolem města Cuzco (v překladu Pupek světa). Osm panovníků se ho snažilo postupně rozšířit, což se nelíbilo sousední velké říši Chanků, která na Inky zaútočila.

Do jejich čela se postavil Pachacuti Yupanqui (1438–1471), který se domluvil s okolními kmeny a společně v boji Chanky porazili. Pachacuti za dobu své vlády proměnil malé incké království v prosperující říši.

10 milionů obyvatel Inkové uctívali boha Slunce, Intiho, jehož synem na zemi byl právě panovník, Inka. Ty kmeny, které uznali Intiho, připojili k říši bez boje, na základě politiky reciprocity, kdy jim za to poskytli řadu výhod.

Mnoho kmenů toho využilo, a tak se Incká říše rozrůstala. Za vlády Pachacutiho syna Túpaca Yupanquiho (1471–1493) pak dosáhla svého vrcholu, kdy ji obývalo na deset milionů obyvatel. Jejich život se řídil jasnými pravidly.

Práce šlechtí bez výjimky Incký morální kodex zněl ama suwa, ama llulla, ama quella, tedy nekraď, nelži a nebuď líný. Všichni museli pracovat vyjma malých dětí, postižených a starců nad 80 let. Nejdůležitější byla práce v zemědělství.

Jelikož se říše nacházela v hornatém terénu, bylo třeba plochu pro pěstování plodin zvětšovat formou uměle budovaných teras a zavlažovacích kanálů. Třetina orné půdy patřila bohu (tedy kněžím), třetina panovníkovi a jen třetina rolníkům.

Zemědělství klíčem k blahobytu Hlavní plodinou byly brambory a kukuřice, ze které dělali i pivo, dále quinoa, fazole, rajčata, pálivé papričky ají, melouny a tykve.

Peruánská badatelka Rosario Olivasová, která se zabývá gastronomickými zvyky a technikami, které se při vaření ve staroperuánské říši používaly, tvrdí, že Inkové jedli skromně, zato chichu, alkoholický nápoj z kvašené kukuřice, si dopřávali hojně.

Celý den prostých obyvatel byl naplněn prací na polích, domů se vraceli jen na jídlo a spánek. Pili kukuřičné pivo a jedli placky z kukuřičného těsta.

Maso jen pro urozené Maso konzumovala denně pouze šlechta, samotný Inka jedl téměř výhradně maso z bílé lamy rasy cuyro, která se často stávala také předmětem obětních obřadů, stejně jako chicha či kukuřičné klasy.

Čas od času si dopřával i kachny a bílá morčata a také brambory z první sklizně. Lamy chovali Inkové kvůli jejich srsti, ze které si zhotovovali oděvy, masu i trusu, který používali jako palivo.

Morčata pak sloužila nejen k jídlu, ale i k ochraně domovů, při příchodu návštěvníka totiž hlasitě pískala, a léčbě.

Brambory a kukuřice Podle Olivasové vařili Inkové na horkých kamenech, potraviny balili do listů rostlin. Uchovávali je čerstvé ve speciálních skladištích vysoko v horách, sůl nepoužívali.

V Andách se dařilo mnoha druhům brambor, z nichž některé měly vskutku členitý povrch.

Mladé dívky, které se chtěly vdát, musely svoji schopnost dobře se postarat o rodinu prokázat například tím, že dokázaly tyto brambory očistit tak, že z nich odkrojily co nejméně.

Život v Incké říši byl pro běžné obyvatele úzce spjat s prací na poli a dodržováním přísných morálních pravidel. Přestože jejich strava byla skromná a maso si dopřávala jen šlechta, zemědělství tvořilo základ prosperity říše.

Legendy o původu Inků se ukázaly být propojené, což dodává další vrstvu tajemství této pozoruhodné civilizaci.