Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi.
Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého odsoudí a popraví vlastní poddaní.
Oblékne si dvě košile
Jako každý takový soud, ani tento není nestranný a o rozsudku je rozhodnuto předem. Když je oznámen, vyvolá zděšení. Francouzský král Ludvík XIV. (1638–1715) ostře protestuje, stejně jako vyslanci nizozemského panovníka. Marně.
A tak se Karel rozloučí s milovanými dětmi, napíše poslední dopis manželce Henriettě Marii Bourbonské (1609–1669) a v den popravy si oblékne dvě košile, aby se netřásl zimou a nebudil u diváků dojem, že má strach. A těch jsou tisíce. Tísní se v ulicích, v oknech, posedávají na střechách a na komínech.
Katův mistrovský úder
Karlovi se nelíbí, jak nízký je špalek, neboť ho nutí ke značně ponižují poloze. Po jeho boku jsou navíc připraveny okovy, kdy se snad pokoušel bránit a musel být spoután. I to ho uráží. Je přece král a ví jak se má chovat.
„Mohl byste počkat než vám dám znamení rozpažením?“ ptá se kata a ten přikývne. „Udělám, jak Vaše Veličenstvo žádá.“ Poté se Karel táže, zda mistru popravčímu nepřekáží jeho vlasy a zastrčí si je pod bílou noční čapku.
Když nastane čas, položí se na špalek a začne se modlit. Kat nad ním stojí a čeká. Náhle Karel rozpřahuje ruce a katovy paže se pohnou. Sekera sjede dolů jako blesk. Je to dokonalý úder, který hlavu v okamžiku oddělí od těla.
Historicky přelomový čin nezůstane zapomenut a samozřejmě ani nepotrestán. Když se Karlův syn vrátí na trůn jako Karel II (1630–1685), nechá všechny, kdo podepsali rozsudek, zatknout a popravit. Pověsí je, vykuchají a rozčtvrtí.
