„Takhle ztvrdlé se to nebude dát jíst,“ lamentuje americký obchodník Will Keith Kellogg (1860–1951) poté, co objeví dlouho zapomenutou pšenici na sporáku. Spolu s bratrem zkusí zrníčka rozválet na plátky. Popraskají.
No nic, zkusí je ještě upéct v troubě dokřupava. Třeba z toho něco bude…
Za jiných okolností by nepovedený pokrm možná skončil v koši. Jenže Willovým bratrem je John Harvey Kellogg (1852–1943), ředitel sanatoria ve městě Battle Creek v Michiganu.
S pacienty tu má jasné úmysly – testuje na nich své teorie důležitosti hygieny, zdravé stravy a střídmého životního stylu.
Člen církve Adventistů sedmého dne a tak trochu podivín si pevně stojí za tím, že člověk by měl žít v naprosté skromnosti. K uspokojení základních potřeb nejsou nutné žádné nebezpečné a návykové věci, jako je alkohol, tabák nebo káva. A především sex!
Věřte v Boha a svažte si ruce!
Všechny typy sexuální aktivity jsou podle Kelloga krajně nezdravé. Vůbec nejhorší je masturbace, která způsobuje rakovinu, záněty močových cest, impotenci, epilepsii či šílenství a přinesla už lidstvu větší zkázu než třeba válka nebo mor!
Sám Kellogg žije až do své smrti v celibátu. Přestože se v roce 1879 ožení se zakladatelkou adventistů Sedmého dne Ellou Ervillou Eatonovou (1853–1920), vždy mají oddělené ložnice a z manželství nevzejde jediné dítě.
Spojuje je hlavně práce na Kelloggových knihách, shrnujících například důvody, proč odmítat sex.
Jak ale potlačit pokušení? Zaručených rad má autor celou řadu: víra, práce, cvičení či pobyt na čerstvém vzduchu, ale také vyhýbání se těsnému oblečení, které vede k zahřívání pohlavních orgánů.
Proti masturbaci se dá bojovat obřízkou, svazováním rukou na noc či překrýváním genitálií zvláštními klíckami. Kellogovou specialitou proti sexualitě je klystýr a úplným základem pak správná dieta!
Tlumiče chtíče
„Konzumace masa vyvolává nadměrné sexuální choutky,“ tvrdí zapřísáhlý vegetarián, ale nejde zdaleka jen o to. Pro zbavení se všech neduhů, včetně nežádoucího chtíče, je třeba dbát na celkově vyváženou stravu.
Pacientům ve svém sanatoriu tedy podává pouze dvě lehká jídla denně, s 8 až 10 sklenicemi vody.
Špatné jsou nápoje s kofeinem a alkohol, ale také pálivé koření, které dráždí nervy a přivádí do genitálií více krve. Tedy žádné ostré omáčky, sladká jídla či pečivo z jemné mouky.
Na vývoji těch správných pokrmů, a zároveň anafrodiziak (látek potlačujících libido), pracuje John se svým bratrem Willem. A když v roce 1887 přinesou pacientům k snídani omylem vytvořené lupínky z pšenice, všichni jsou nadšeni!
Konečně zdravá snídaně?
Bratři Kellogovi experimentují dál. Co kdyby to zkusili i s kukuřicí? Výsledek je ještě lepší a v roce 1896 si svůj vynález nechávají patentovat.
S myšlenkou obilných vloček jako zdravé snídaně však nejsou první.
Už v roce 1863 přichází doktor Caleb James Jackson (1811-1895) ze sanatoria v Dansvillu s hranatými otrubami nazvanými Granula, které jsou tak tvrdé, že se musí přes noc nechat namočené v mléce.
Kellogovy první lupínky se shodou okolností jmenují stejně, proto je po soudním sporu musí přejmenovat na Granola. Všeobecně známé se ale stanou jako „corn flakes“, od roku 1906 produkované v rodinné firmě Kellog.
Postupně se s podobnými vločkami a lupínky roztrhne pytel. Vyrábí je například i bývalý pacient z Kelloggova sanatoria Charles William Post (1854-1914) ve svém firmě General Foods.
Když se snaží zvýšit prodej, použije v roce 1944 reklamní slogan „Snídaně je nejdůležitějším jídlem dne!“. Zafunguje to velmi dobře – komerční tvrzení se stane známým motem a téměř dogmatem, které v podstatě ctíme dodnes.
