Před 150 lety žije v českých zemích 7,5 milionu lidí. V roce 1900 už 9,3 milionu. Rozdíl před a po II. světové válce dělá 1,8 milionu. A teď? Teď žije v České republice 10 436 560 obyvatel.

Sčítání lidu patří k nejstarším statistickým činnostem. Provádělo se už v období před naším letopočtem především pro vojenské a daňové účely. Nejenom ve starověku, ale také ve středověku proběhne mnohé sčítání.

Za klasiku se považuje například anglický soupis The Domesday Book z roku 1086. V českých zemích je o 600 let později na základě nařízení pražského místodržitelství proveden Soupis poddaných podle víry.

Jeho úkolem je zjistit počet obyvatel, vyznávajících katolickou víru. Tento dokument je považován za unikát své doby.

Jedná se o „berní rulu“ z roku 1654, kdy členové komisí musí na vlastní oči shlédnout a zapsat všechna sídla, od měst přes svobodné dvory až například po salaše a sepsat počty obyvatel. Ti jsou povinni přiznat i svůj majetek.

I když prvotní význam soupisů je určení daňového zatížení obyvatel, dnes jde o významný historický pramen, mapující situaci českých zemí v období krátce po třicetileté válce z více pohledů.

Přísnost a nesrovnalosti v součtech

Novou kapitolu v historii sčítání lidu otevírá patent císařovny Marie Terezie (1717–1780) z 13. října 1753, který nařizuje každoročně provádět tento administrativní úkon. Jde o první soupis svého druhu v Evropě.

Původní myšlenkou je, aby vše zajistilo duchovenstvo podle farností. Později se rozhodnutí opakovaně mění a současně probíhá i sčítání, které je v režii světské vrchnosti.

Obsah sčítání zahrnuje i soupis domů a je rozšířen také o hospodářskou charakteristiku jejich majitelů. Tresty za úmyslné vyhýbání se soupisu jsou přísné, například dva roky nucených prací. Schovaný dobytek znamená jeho okamžitou konfiskaci.

Navzdory všem opatřením se záznamy duchovenstva a světské vrchnosti od sebe liší. Výsledky soupisu z roku 1754 jsou nadlouho státním tajemstvím.

Mnoho novinek

Od roku 1770 se na soupisech podílejí vojenské orgány a civilní úřady. Podle nařízení z téhož roku mají obyvatelé po soupisu zakázáno měnit příjmení a přistupuje se také k číslování domů v obydlených místech.

Jednotlivá čísla se od té doby uvádějí v dokumentech, jako jsou matriky nebo pozemkové knihy. Do roku 1776 se soupisy obyvatel provádí ověřováním jednotlivých osob podle seznamů, které sčítací důstojníci obdrží od vrchnosti.

Od roku 1777 se používá nový konskripční patent, který slouží jako podklad pro další soupisy až do roku 1851. Z vojenských důvodů jsou údaje o mužích přesnější, avšak patentem z 25. října 1805 je nařízeno, aby stejně podrobně byly zapisovány i ženy a také děti již od narození.

Vojenské i správní orgány se na provádění konskripcí účastní souběžně až do roku 1828. Později se mění interval soupisů na tříletý. Takto získané údaje jsou zjišťovány pouze kontrolou předchozích údajů.

Zapisují se osoby, patřící do dané obce a rozlišují se přitom dále na přítomné a nepřítomné.

První moderní sčítání lidu

První sčítání lidu v naší historii se datuje do roku 1857. Považuje se za přechod od zastaralých soupisů obyvatelstva k modernímu sčítání.

Další sčítání proběhne až 31. prosince 1869. Během něj se zjišťuje například i počet slepých a hluchých lidí a v dalších letech i počet mentálně postižených. Za Rakouska-Uherska úřední šiml řehtá opravdu pořádně.

Zapisuje se i povolání, věk, gramotnost, náboženské vyznání, jazyk i místo původu a řada dalších upřesňujících informací. Od roku 1950 probíhá u nás populační census každých 10 let až dodnes.