„Do úst strčí kouli hašiše a pak sní o velkém bohatství…“, píše se už v Tisíci a jedné noci, slavné arabské sbírce pohádek, která vznikala od sedmého do 16. století.

V arabském světě se hašiš hřeje na výsluní přibližně od 10. století, v dnešních dnes jsou ale paradoxně jeho největšími konzumenty Evropané. Jak se hašiš vyrábí? Z květenství konopí – přes jemné síto se oddělí pryskyřice, tím se získá prášek, takzvaný kif.

Ten se za pomoci tepla stlačí do hašišových bloků. Hašiš lze získat i třením mezi dlaněmi – to jde pak o čaras. Anebo moderně, extrakcí v lihu nebo éteru, který se pak vypaří. Stejně jako u marihuany hraje v tomto případě sólo THC, tedy tetrahydrocannabinol. Ovšem v mnohem razantnější dávce.

Napoleonský povzbuzovač

Mezi lety 1803 až 1815 zuří napoleonské války. Francouzská armáda dopochoduje až na jižní Moravu, obsadí Brno a 2. prosince 1805 se strhne jedna z nejslavnějších bitev na našem území – ta u Slavkova. Francie slaví drtivé vítězství a… Možná se ptáte, jak to souvisí s hašišem?

Znavené napoleonské vojsko zná totiž hašiš velmi dobře, a to ještě z egyptských tažení v letech 1798 až 1801. A zatímco Napoleon I. Bonaparte (1769–1821) zkusí kouřit jedinkrát v životě, a to v Egyptě, jeho vojáci mezi tabák rádi přidají i trochu hašiše.

Tak se ostatně kouří i dnes – jako joint s tabákem nebo samotný ve vodní dýmce. Oblíbený je i přímo do úst. To se míchá například s jogurtem.