Deset procent. Právě tolika lidem budou tyto rady k ničemu – zemřou dříve, než se lavina dovalí k cíli. Mnohdy jde spíše o výhodu.
Strhnutý vaz působí rozhodně coby lepší odchod ze světa, než dvouhodinové peklo pomalého umírání pod metry kumulované sněhové nadílky.
Základní pravidlo dalším devadesáti procentům zní zcela primitivně, avšak nejúčinněji. Pozorujte (poslouchejte) lavinové zpravodajství. V málokterém horském středisku se jej nedozvíte. A šplháte-li po hřebeni na vlastní pěst?
Nezapomeňte na satelitní mobilní síť a lavinové zpravodajství. Hlásí-li jedničku, nemusíte se příliš obávat, dvojka již stojí za ostražitost, přeci jen se raději nepouštějte po strmých srázech, do úžlabin a míst, kde by se mohl odtrhnout sníh.
Při trojce se můžete odhodlat ven, ale běda vám, zbloudíte-li z prověřených stezek, sjezdovek, či nedáte nikomu vědět, kam vlastně jdete. Pro jistotu se vyhněte všem místům, kde se zdá, že by vás bílá peřina mohla přepadnout.
Čtyřka již bije na poplach. Choďte jen po cestách, kde na vás nemá co spadnout a na zimní sporty ve vyšších polohách úplně zapomeňte. Stačí menší otřes v podobě doskoku na snowboardu a vaši mrtvolu mohou vykopat ze závěje až za tři dny.
Nejvyšším číslem je pětka s puncem akutního nebezpečí. Je-li vyhlášena ta, pravděpodobně někde lavina bude, ať s vámi, či bez vás. Nevystrkujte z domku ani nos, v nejhorším volejte horskou službu, ať se vás pokusí dostat pryč vrtulníkem.
Lepší dříve, než později. U volání moc nekřičte, jinak se naplní vaše nejhorší sny.
Zvažte, které z pohoří nabízí k zimním radovánkám – ať lezení, či lyžování, sklon kopce okolo 40 stupňů. Těm se raději vyhýbejte. Laviny se nejčastěji tvoří právě na jejich svazích. A kdy?
Zejména při rychlé změně počasí – když sníh taje, ale samozřejmě i v případě, že jej nasněží během krátké doby hodně. K sesuvu laviny někdy skutečně stačí průjezd jednoho jediného lyžaře. Toliko k prevenci.
Čert však nikdy nespí a my se musíme podívat, co dělat, když už pod lavinou jednou jsme. Otázka je to skutečně ošemetná, neboť při odpovědi na ní přeběhne mráz po zádech: většinou totiž nemůžete dělat nic.
Pokud se neoctnete náhodou ve velké komoře, nepohnete ani trupem. Nikdy proto nevyrážejte do terénu sami. Často lavina nezasype všechny oběti a právě na těch nejvíc záleží, zda jejich kolegové přežijí.
Pokud se vám totiž nevytvoří kolem hlavy vzduchová komora, do čtvrt hodiny se udusíte. Rada? Chystáte-li se do ohroženého terénu, mějte sebou tak zvaný lavinový přijímač (ve skutečnosti jde o vysílač).
Maličký strojek, který jsme mohli vidět již v Srdečných pozdravech z Ruska v rukou agenta 007, Jamese Bonda. Díky GPS či rádiovému signálu dokáže lépe případným záchranářům říct, kde vás mají hledat.
Zkuste si sebou také pořídit lavinový vzduchový filtr, který zabrání vašemu udušení. Pro případy, že na sněhu zůstanete stát vy a pod ním se octne někdo jiný, nezapomínejte ani na lopatku.
Jak vidíte, základem všeho – přes moderní techniku i znalosti – zůstává pouze prevence a opatrnost. Ale ani to někdy nestačí. Ostatně, pod lavinou bohužel umře i dnes každá druhá její oběť.
