Historie mořeplavectví je plná hrdinů, jejichž jména se vryla do paměti lidstva. Patří k nim i Bartolomeu Dias, portugalský objevitel, který se zapsal do dějin jako první Evropan, který obeplul jižní cíp Afriky.
Tento objev měl zásadní význam pro globální obchod a stal se klíčovým milníkem na cestě k nalezení námořní trasy do Asie. Příběh Diase je příběhem talentu, odvahy, ale také ironie osudu, který ho nakonec dohnal právě tam, kde se zrodila jeho největší sláva.
Jeho životní pouť začala v rodině s bohatou námořnickou tradicí. Jeden z jeho předků, Dinis Dias e Fernandes, zkoumal africké pobřeží už ve 40. letech 15. století.
O raném životě Bartolomeua se sice nedochovalo mnoho informací, ale je známo, že už kolem roku 1478 byl zkušeným námořníkem a účastnil se obchodních výprav podél pobřeží Guineje.
Jeho schopnosti neunikly pozornosti krále Jana II. Portugalského (1455–1495), který ho v roce 1486 pověřil úkolem zásadního významu – najít námořní cestu okolo jižního cípu Afriky a zároveň se pokusit navázat kontakt s bájným knězem Janem, křesťanským vládcem.
Pro tuto náročnou misi dostal k dispozici dvě karavely a jednu zásobovací loď, které velel jeho bratr Diogo.
Aby zajistil úspěch výpravy, na palubu přibral některé z nejzkušenějších mořeplavců té doby a také šestici domorodých Afričanů, kteří měli sloužit jako tlumočníci. Plavba začala koncem července 1487 z Lisabonu a pokračovala podél afrického pobřeží.
Posádka během cesty vztyčovala na pobřeží kamenné sloupy ve tvaru křížů (portugalsky padrãos), aby označila objevená území a pojmenovávala místa podle světců z katolického kalendáře.
8. prosince 1487 dorazila expedice do přístavu Walvis Bay v dnešní Namibii, odkud lodě zamířily na otevřené moře.
Tento manévr byl klíčový. Historikové se dodnes přou o to, zda byl záměrný, nebo zda byl důsledkem silné bouře, která flotilu zahnala na moře.
Po 30 dnech na otevřeném oceánu, kde si posádka sáhla na dno svých sil, se 4. února 1488 dostali do místa, dnes známého jako Mossel Bay v Jihoafrické republice. Zde si mořeplavci uvědomili, že konečně obepluli nejjižnější cíp afrického kontinentu.
To, co následovalo, však bylo ještě náročnější. Poškozené lodě a nedostatek zásob donutily posádku naléhavě žádat o návrat domů.
Při zpáteční plavbě v květnu roku 1488 objevil Dias skalnatý výběžek, který nazval Mysem bouří, podle nepříznivého počasí, které expedici provázelo.
Teprve král Jan II. mu později dal nové jméno – Mys Dobré naděje, protože tento objev symbolizoval naději na nalezení cesty na Východ, do legendami opředené Indie.
Po 16 měsících se expedice vrátila do Lisabonu, ale Diasovi se paradoxně nedostalo takového uznání, jaké by se dalo očekávat. Jeho zásluhy byly plně oceněny až později, ale to nic nemění na tom, že jeho objev otevřel cestu pro další průzkumníky.
Ironií osudu je, že právě poblíž mysu, který poprvé nazval Mysem bouří, Bartolomeu Dias v roce 1500 zahynul během silné bouře, která potopila čtyři lodě z flotily Pedra Álvarese Cabrala, které velel.
Jeho objev však navždy změnil mapu světa a nasměroval Portugalsko k jeho budoucí prosperitě.
