Tři křižácké výpravy rozhodně nebyly žádným výnosným podnikem. Chudým rytířům, kteří toužili po majetku a vojenské slávě, nic nepřinesly. Lidé, kteří prodali poslední zbytky majetku, aby měli na cestu do Svaté země, se vrátili ještě chudší.

Byli rádi, že vůbec přežili. Proto není divu, že když Svatý otec Inocenc III. (asi 1160–1216) vyděšený situací na Blízkém východě začal verbovat k další výpravě, nikdo o ní už nechtěl ani slyšet.

Papež proto zavedl daň, která měla akci financovat. Ani tento krok ale nepřinesl dostatek peněz na nákladnou cestu. Po dlouhém váhání se k účasti přihlásili rytíři ze severní Francie.

Jenže i jim chyběly finanční prostředky, neměli námořní flotilu potřebnou k plavbě. O pomoc proto požádali Benátskou republiku. Benátský dóže Enrico Dandolo (1107–1205) vytušil, že by se dobrodružství dalo využít v prospěch jeho státu. Sešel se proto k jednání s šesti křižáckými vyslanci.

Plán na zničení konkurence

„Poskytneme vám lodě k přepravě do Svaté země, pokud pro nás dobudete Zaru (dnes Zadar v Chorvatsku – pozn. redakce),“ zněla Dandolova nabídka. Slíbil i doprovod 50 válečných galér. Šlo o dobře promyšlený obchod.

Zara byla křesťanským městem, které na přelomu 12. a 13. století znamenalo pro Benátky vážnou obchodní konkurenci. Mohli se jí tak jednou provždy zbavit. V pozadí Dandolova plamenného projevu na podporu výpravy:

„Jestliže dáte souhlas k tomu, abych vzal kříž, abych vás chránil a velel vám, tak já půjdu spolu s vámi a s poutníky (křižáky) budu žít, nebo zemřu…“ byly čistě obchodní zájmy. Benátčané žádali samozřejmě podíl na kořisti. Francouzští rytíři přesto neváhali a na dohodu přistoupili.

Chudí dosáhli bohatství

Papežovi ale tohle nebylo po chuti. S obhajobou křesťanských myšlenek neměla výprava za ziskem nic společného. „Vyloučím z církve celé vojsko,“ vyhrožoval účastníkům. Marně. Všichni už viděli své hromady lesknoucích se mincí.

V roce 1202 opravdu dobyli Zaru a splnili tak slib daný Benátčanům. Ovšem křižákům to nestačilo. Pokračovali dál směrem na Konstantinopoli. Do města prorazili 12. dubna 1204. Vraždění a rabování kvetoucí metropole se nemohli nabažit dlouhé tři dny.

„Od stvoření světa nebylo v jediném městě získáno tolik,“ popisovaly jejich řádění dobové kroniky. Benátčanům se otevřela obchodní cesta, ze které mohli těžit v dalších letech.

„Ti, kdo byli chudí, nyní žili v blahobytu a přepychu,“ líčil své zážitky Geoffroy z Villehardouinu (1150/1164–1212), jeden z účastníků výpravy.