Hudební kritik Robert Christgau ho po smrti označí za „největšího zpěváka 20.století.“ Jeho život přitom málem skončí dřív, než vůbec začne.

I když se Dolly Sinatrová to prosincové odpoledne roku 1915 doma v kuchyni snaží, jak může, dítě se ne a ne dostat na svět.

Porodní bába je v koncích a urychleně pošle pro lékaře. Ten za pomocí kovových kleští a hrubé síly dítě na poslední chvíli vytáhne z matčina lůna. Přitom mu ale protrhne ušní bubínek a několika nehezkými ranami poznamená tvář a krk.

Obelstít smrt ovšem není jen tak. Chlapec se sice dostane na svět, jenže nedýchá. S přesvědčením, že nepřežil, ho lékař položí vedle kuchyňského dřezu a veškeré své úsilí přesune na záchranu téměř bezvědomé matky.

Takhle to neskončí!

Nebýt babičky, která dítě duchapřítomně plácne do zad a strčí pod studenou vodu, až se probere k životu, hudba by byla o jednoho velikána chudší. Jizvy, jako připomínku dramatických chvil si ale Frank Sinatra (1915 – 1998) nese až do konce svých dnů.

Jak na těle, tak na duši. Ta dostává zabrat hlavně během školních let, kdy si od spolužáků vyslouží posměšnou přezdívku Zjizvená tvář.

Z levé strany ne!

Šrámy, které následně ještě zhorší akné pak všemožně skrývá pod vrstvou mastiček či make-upu a snaží se, aby nebyl focen z levé strany. Poškozený ušní bubínek má jen jedinou výhodu. Vyhne se díky němu vojenské službě.

Místo běhání v kanadách tak může pokračovat v budování kariéry. Když už se nemůže stát vojákem, alespoň pro ně na sklonku války vystupuje. To, že neumí číst noty, ho nijak netrápí.

Neurvalec a pijan

Mimo hudby má Sinatra ještě dvě vášně – ženy a alkohol. Ožení se čtyřikrát, žen ale projde jeho životem mnohem víc. Ne vždycky se k nim chová vlídně. V dospělosti mu diagnostikují maniodepresivní psychózu, takže neustále střídá nálady.

V mžiku dokáže přejít z okouzlujícího gentlemana ve vzteklého neurvalce. „Alkohol je možná nejhorším nepřítelem člověka, ale v bibli se říká, že máme milovat své nepřátele,“ komentuje pak svou druhou neřest.

Než vyleze na jeviště, musejí mu organizátoři do šatny připravit láhev vodky, koňaku, ginu, červeného a bílého vína, skotské a americké whisky.

Flašku Jacka Danielse ostatně dostane, spolu s cigaretami a zapalovačem i do hrobu, poté, co v roce 1998 podlehne infarktu.