Píše se rok 1757. Právě začíná válka, která bude trvat dlouhých sedm let. Mohli bychom jí říkat klidně „první světová“.

Kromě Evropy se bojuje na mořích, ale i v Severní Americe, Africe i Asii. Na jedné straně stojí Prusko s Anglií, na druhé Francouzi, Rakušané a Rusové s menšími spojenci. Prusko má nejlepší pěší armádu, Anglie zase námořnictvo. To vyvažuje fakt, jak je jich málo…

Brzy na jaře pruský král Fridrich II. Veliký (1712–1786) zaútočí. Jeho vojska dojdou až k Praze a v bitvě u Štěrbohol rozpráší rakouské vojsko – opět bez větších problémů.

Část prchajících se přidá k polnímu maršálovi Leopoldu Daunovi (1705–1766), který se pomalu blíží. Na maršálových bedrech leží osud celé země. Rozkaz zní jasně:

„Vysvobodit Prahu za každou cenu!“ Spoléhá na něj i ministr Václav Antonín z Kounic (1711–1794). Obě vojska se potkají u Kolína.

Daunovo vojsko čítá kolem 50 000 mužů. Protivníků je kolem 35 000. Jenže Fridrich II. je skvělý vojevůdce. Maršál zaujme postavení v blízkosti obce Křečhoř, zhruba pět kilometrů od Kolína. Ráno 18. června 1757 se u Kolína strhne bitva.

Pruské pluky obsazují ves Plaňany. Fridrich II. ale postup sám přibrzdí – ví, že má málo mužů. Daun, v tu chvíli nejsledovanější muž habsburské monarchie, posílí obranné postavení. Po poledni se Prusové zase dají do pohybu. Daun jim ale vidí do karet. Prusové nakonec začnou ustupovat, plán zničit pravé křídlo nevyjde.

Velitelé posílají nakonec své vojáky do kopce proti Daunovskému vojsku, Fridrich vyšle i zálohy. Palba z rakouských pušek a děl ale stále brání rychlému vítězství. Prusové se přeci jen proderou až na strategicky důležitý Křečhořský vrch.

Jenže mezitím rakouská kavalerie rozdrtí pruskou jízdu a dusot koní se rozléhá za zády pěšáků. Prusové se vyděsí – a dají se na útěk! „Chcete snad žít věčně?“ řve Fridrich na své vojsko. Marně. S padající tmou je o vítězi rozhodnuto.

Maršál Daun stahuje své muže zpět, aby nepronásledovali prchající. Už tak je mrtvých a raněných až moc – řeč je o 20 000 mužích! Jde o jednu z nejkrvavějších bitev sedmileté války (1756–1763).