Budoucí vůdce třetí říše se letadlům nevyhýbal již v době, kdy usiloval v Německu o absolutní politickou moc. Proslulé byly například jeho přesuny letadlem v rámci předvolebních kampaní. Po uchopení moci už bylo jen otázkou času, kdy vznikne osobní Hitlerův letoun.

V první polovině třicátých let používal budoucí diktátor běžný dopravní letoun Junkers Ju-52. Nutno dodat, že rozsáhlá propagandistická kampaň s názvem Hitler nad Německem výrazně přispěla k jeho osobní popularitě.

Brzy však bylo nutné řešit i otázky bezpečnosti osobního Hitlerova letadla.

Od junkersů k focke-wulfům

Volba padla na čtyřmotorový letoun Focke-Wulf Fw 200 Condor. Velké slovo ve výběru vhodného vzdušného dopravního prostředku měl Hitlerův osobní pilot Hans Baur.

Nakonec byla vytvořena celá speciální letka pro přepravu nacistických pohlavárů, a to pod názvem Fliegerstaffel des Führers.

Letouny condor v ní byly zastoupeny nejpočetněji, i když v počátcích převládaly osvědčené, avšak již zastaralé junkersy Ju-52. Zcela mimořádná pozornost byla věnována letadlům, kterými měl cestovat sám Adolf Hitler.

V čem byla výjimečná? Nebylo to samozřejmě jen pohodlí, i když i to bylo na dlouhých letech důležité. Ostatně, i civilní dopravní verze Focke-Wulf Fw 200 Condor představovala v letecké dopravě významný pokrok.

Byla zde k dispozici i kuchyňka, aby cestující nebyli ochuzeni o teplé jídlo. Kabina však nebyla přetlakovaná, tudíž optimální letová výška končila ve třech tisících metrech nad zemí.

Záchranné křeslo s padákem

Speciální úpravy Hitlerova letadla se týkaly například luxusního interiéru. Ten nepostrádal ani část s dřevěným obležením. Vůdce měl k dispozici pohovku i speciální křeslo, které bylo vybaveno padákem. Ten by se v případě nutnosti otevřel automaticky.

Pod křeslem byl únikový poklop. Hitler by byl v případě krajní nouze posazen do křesla a připoután popruhy. Pak by stačilo jen otevřít poklop. Tento únikový systém byl zkoušen na maketě. K jeho ostré aktivaci ale nikdy nedošlo.

Bezpečnostní úpravy se v letadle týkaly i pancéřování spodní části letounu i pokročilého hasicího okruhu.

Samozřejmostí byl i vylepšený navigační systém. Co dodat na závěr? Snad jen, jaká je škoda, že se využití letecké techniky pro osobní potřeby zločineckého vůdce třetí říše neuzavřelo jiným příběhem. Jakým?

Odvážný útok stíhačů a křeslo s vyděšeným Adolfem se na padáku pomalu snáší k zemi nad linií spojeneckých zákopů. Hitler nad Německem 2.0.