Prsty na nohou se zbarvují do temně fialova. Už se neuzdraví. Skousne ret, aby překoval bolest. Teploty se blíží téměř k nule a jeho rodiče nemají na boty. Vykročí k další vsi. Prodává sponky i mašličky, aby přilepšil rodinnému rozpočtu…

Chlapec se jmenuje Hermann Kafka (1852–1931) a časem se vypracuje na movitého podnikatele. Psát se nikdy pořádně nenaučí, ale promluvit byste si s ním mohli ve čtyřech jazycích. Až bude mít děti, chce je zabezpečit.

Dcerám proto pořídí činžovní dům v Bílkově ulici. Pokud bychom částku, kterou za něj v roce 1918 dá, chtěli přepočíst velmi orientačně na dnešní finance, hovoříme zhruba o 40 000 000 korunách. Ovšem Hermann má i syna. A svou despotickou povahou mu podtrhává židli již od batolecího věku.

Skvělá mučivá kariéra

Otec je veliký a nezdolný, zatímco Franz Kafka (1883–1924) je neduživé dítko, které necitlivým přístupem nevýslovně strádá. Otce se bojí, má za to, že ničím, co udělá, se mu nezavděčí. Profesně se mu přitom skvěle daří:

Vypracuje se na uznávaného úředníka s hodností vrchního tajemníka Dělnické úrazové pojišťovny. Svou práci ale nenávidí. Takřka veškerý svůj volný čas proto věnuje tomu, co ho nezměrně baví a v čem vyniká.

Ovšem jen podle pozdějších čtenářů – v duchu otcovy výchovy je k sobě přehnaně kritický. Když už zlomek svého díla uvolní k vydání, dělá tak spíše proto, že podlehne nátlaku.

I ta troška z něj ale zvládne udělat jednoho z nejslavnějších prozaiků minulého století. To se však už nestihne dozvědět…

Otec si dílo nikdy nepřečte

Kafka je totiž nejen jedním z nejslavnějších, ale možná i neproduktivnějších spisovatelů. Proč se tedy marně rozhlížíme po policích knihkupectví, kde je jeho díla žalostně málo?

Když otci donese své až surrealistické povídky vydané pod názvem Venkovský lékař, dočká se obvyklé negativní reakce na vše, co udělá: „Polož to na noční stolek.“ Hermann si synovu knihu nikdy nepřečte.

Kde by se pak vzalo sebevědomí k tomu, ukázat své dílo světu? Aby mohl tvořit, ukrajuje si i ze spánku. A psaní se zrcadlí i do vztahů: Většina z nich probíhá hlavně skrze dopisy, které neúnavně píše. Poté visí na každé řádce odpovědí:

Třeba od snoubenky Felice Bauerové (1887–1960) a poté i od o 14 let mladší Mileny Jesenské (1896–1944), která jako vůbec první přeloží jeho dílo.

Poslední přání mu nesplní

90 procent. Odhadem tolik ze svého díla Franz Kafka osobně spálí, aby si ho nemohl nikdo přečíst. Se zadupaným sebevědomím považuje takřka vše za odpad. A bohužel pro nás, ani zbývajících 10 procent se nedochová celých.

Za života Kafka výraznou pozornost nesklidí, to až v době, kdy se k moci vydrápe Adolf Hitler (1889–1945) ho začínají v překladech louskat anglofonní země a francouzští čtenáři. Za celosvětově známého ho pak můžeme považovat od 60. let minulého století.

I ve své závěti žádá, sužován tuberkulózou, svého nejlepšího přítele, spisovatele Maxe Broda (1884–1968), aby vše bez milosti spálil. Přišli bychom tak například o romány Proces, Zámek a Amerika, a také deníky a korespondenci.

Brod stojí před těžkým rozhodnutím. A rozhodne se – pro nás naštěstí – Kafkovo přání nesplnit…