Také to znáte? Trocha únavy, někdy možná nudy. A najednou stojíte před spižírnou či ledničkou. Když už tu jste, to by bylo vážně divné si nic nedopřát! Není to hlad. Je to emoční jedení. 

Proč to děláme? Odpověď je jednoduchá. Dokáže nás to uklidnit. Otevřete pytlík chipsů nebo raději smlsnete několik obdélníčků čokolády? Přijde krátkodobá úleva. Všechno je najednou jednodušší.  Jenže se dostáváte do začarovaného kruhu.

„Je to fyziologické, protože mozek uvolní dopamin – hormon odměny, a my se cítíme líp. Jenže tenhle efekt je krátkodobý. Za chvíli poté přijdou výčitky, únava nebo chuť dát si další jídlo. A tak začíná kruh:

stres – jídlo – úleva – vina – znovu stres – znovu jídlo,” vysvětluje nutriční terapeutka Karolína Beranová z FitKitchen.

Nestačí voda?

Co s tím? Musíme se naučit rozpoznávat, co naše tělo potřebuje. Je to fyzický nebo emoční hlad? Ten první se vkrádá pomalu, můžeme se cítit slabší a začne nám kručet v břichu. Když se najíme, cítíme se fajn. To emoční hlad si rád  poroučí. Chce  čokoládu.

Nebo třeba grilované kuře. Najíme se – a upokojení jako u skutečného hladu se nedostaví. Spíš naopak. Cítíme se provinile. Než do sebe začneme ládovat jídlo, zastavme se a zamysleme.

Třeba zjistíme, že stejnou službu by nám udělala pauza, sklenička vody nebo krátká procházka.

Kortizol v akci

Když jsme ve stresu, tělo se připraví k reakci. Zapojí osu hypotalamus–hypofýza–nadledviny, která uvolňuje kortizol. Ten je klíčový – drží tělo v pohotovostním stavu a lifruje energii trvá-li stres delší dobu.

Zvyšuje také hladinu cukru v krvi, aby měly svaly a mozek dost energie, zrychluje srdeční tep a na vedlejší kolej posílá procesy, které v tu chvíli nejsou podstatné. Třeba třeba trávení a imunitu.

Pokud je ale stres dlouhodobý, dojde k narušení přirozené regulace hladu a sytosti. Chceme tak jíst víc sladkého nebo tučného. 

Taková reakce měla v dávných dobách význam, v časech kanceláří svůj smysl ztrácí. Na takový styl tělo i mysl na to časem doplatí. Nálada jde do minusu, energie skáče nahoru dolů a trávení si má nač stěžovat. „Nikdy nejde o to si jídlo zakázat.

Cílem je znovu začít vnímat signály těla a získat nad nimi kontrolu. Když pochopíme, proč máme na něco chuť právě teď, dokážeme s tím pracovat a správně reagovat,” popisuje Karolína Beranová z FitKitchen.

Jezte pravidelně, pauzy mezi jídly snižují riziko přejídání. Jídlo vnímejte – jezte bez mobilu a s požitkem. Často pomáhá si zapisovat, co jíte a na co máte chuť a kdy – dají se v tom vypozorovat vzorce.

Luxování ledničky zkuste nahradit něčím jiným – zavolejte někomu, zajděte ven… A  když to nejde, neváhejte se obrátit na odborníka. 

Čokoláda? Co by ne…

Na jídlo začněte nahlížet jako na přirozenou součást života, a ne jako řešení problému. Tím nad vámi ztratí moc. Situaci ale neřešte extrémy – třeba hladověním. Nezapomínejte na pitný režim a přísun mikroživin.

Nedostatek hořčíku, vitamínů skupiny B nebo omega-3 i dalších mikroživin může ovlivňovat nervový systém i náladu. Že na vaření nemáte čas nebo chuť? Tak si dopřejte chutné a vyvážené jídlo – třeba v krabičkách od FitKitchen. „A když máte chuť na čokoládu?

Dejte si ji – vědomě, pomalu, bez výčitek. Možná zjistíte, že vám stačí menší kousek, než jste si mysleli,” uzavírá Karolína Beranová.