Kamkoliv se královna Viktorie (1819–1091) vypraví, nikdy jí v kapse nechybí krajíc chleba. K svačině ho ale nemá! Jedna z nejvýznamnějších panovnic historie má ve zvyku krmit ptáky či jiná zvířata v parku.
Podobně to má český chemik Jaroslav Heyrovský (1890–1967), který při každé cestě do práce nakrmí veverky. A ani tím zajímavé zvyky slavných zdaleka nekončí…
Židli nechci!
kdo: VIRGINIA WOOLFOVÁ
zvyk: píše ve stoje
Pokud chce někdo něco napsat, zpravidla usedne ke stolu. Ne však spisovatelka Virginia Woolfová (1882–1941), ta se ke stolu postaví!
Významná představitelka anglického modernismu má k práci šikmou stolní desku ve výšce asi 90 cm, kterou si sama nechala vyrobit. A natolik jí vyhovuje, že si stejnou pořídí i její starší sestra, malířka Vanessa Bell (1879–1961), aby lépe viděla na plátno.
Woolfová se prý ve přímené poloze soustředí lépe a koneckonců není sama.
Židli nepoužívá ani německý filozof Friedrich Nietzsche (1844–1900), spisovatelé Ernest Hemingway (1899–1961) či Charles Dickens (1812–1870) a ve stoje vznikne i řada řečnických projevů a knih Winstona Churchilla (1874–1965).
Americký spisoval a básník Edgar Allan Poe (1809–1849) má zase ve zvuku psát vleže.
Ranní očista
kdo: IGOR STRAVINSKIJ
zvyk: každý den stojí na hlavě
Jak si nejlépe vyčistit hlavu? Prostě z ní všechno vysypat! Takovou metodu má ruský hudební skladatel Igor Stravinskij (1882–1971), který podle knihy Masona Curreyho Denní rituály stojí každé ráno po probuzení 10 až 15 minut na hlavě. Pomáhá mu to prý především ve dnech, kdy má nějaký tvůrčí blok.
A není to vše. Když Stravinskij pracuje, nesmí být nikdo přítomen v místnosti! Jak často připomíná, komponovat může pouze tehdy, kdy si je jistý, že ho nikdo neslyší.
Teprve když něco vytvoří, následují další pravidelné činnosti, cvičení hry na klavír a vyřizování korespondence.
Podle Curreyho nám mohou rituály skutečně dopomoci k větším pracovním úspěchům. Minimálně u Stravinského to funguje, stane se jedním z nejvýznamnějšího skladatelů 20. století a ovlivní svou tvorbou mnoho dalších umělců.
Filozofie mezi zvířaty
kdo: ALBERT CAMUS
zvyk: pořád chodí do ZOO
Co určitě navštívit, když přijedete do New Yorku? ZOO v Central Parku! Alespoň takový je tip Alberta Camuse (1913–1960), který toto místo při návštěvě města v roce 1946 rozhodně nevynechá. A nejde tam jen jednou, ale rovnou dvacetkrát!
Francouzský spisovatel, filozof, nositel Nobelovy ceny a majitel kočky jménem Cigareta je velkým milovníkem zvířat. To však prý důvodem k tolika návštěvám ZOO není.
Camus tam hlavně nachází klid, náhlý kus přírody ve městě se zdá ideální pro jeho zkoumání existence a hledání smyslu světa.
Zvířata nijak nestuduje, nepozoruje a vlastně jim téměř nevěnuje pozornost. Pouze v tomto prostředí nejraději přemýšlí a tvoří. Návštěvu ZOO přirovnává v podobnému typu relaxace, jaké dosáhne, když hraje ping pong nebo cvičí jógu.
A nebude mi zima?
kdo: GLENN GOULD
zvyk: celý rok nosí rukavice a hraje jen na vlastní židli
V koncertní síni je příšerné horko! A je jasné proč, hrát bude kanadský klavírista Glenn Gould (1932–1982), který rozhodně není hudebník jako každý jiný. Nesnáší zimu (bojí se, že nastydne), i v létě stále nosí tlustý kabát a teplé bezprsté rukavice. Když si je před koncertem sundá, ponoří ještě ruce do horké vody.
Za žádnou cenu se ho nikdo nesmí dotknout! Když ho jednou při návštěvě Steinway Hall v New Yorku klavírní technik pozdraví poplácáním po zádech, slavný virtuóz se z toho málem zhroutí!
Dalším podstatným detailem je židle, na každé vystoupení si nosí svoji vlastní! Dřevěnou, skládací, s vysokým opěradlem, kterou mu vyrobil jeho otec. Židle má skloněný sedák, umístěný pouhých 36 cm nad zemí, což prý perfektně vyhovuje jeho hernímu stylu.
Návštěvnicí koncertu si pak ještě musí odmyslet, že židle silně vrže, a také že si Gould při hraní hlasitě brouká. Pak už je čeká neobyčejný zážitek…
Neptej se, nebo vystřelím!
kdo: PABLO PICASSO
zvyk: všude nosí revolver se slepými náboji
Potkali jste člověka, který náhle vytáhl zbraň? Rychle prchejte! Pokud je to ale Pablo Picasso (1881–1973) můžete být v klidu, z jeho revolveru vychází jen slepé náboje. Nosí ho stále u sebe a střílí prý o lidech, které považuje nudné. Nebo po těch, kteří se ho ptají na význam jeho děl.
Picasso totiž zbožňuje Alfreda Jarryho (1873–1907) francouzského spisovatele známého nejen svou kontroverzní hrou Král Ubu, ale také dost výstředním a nepředvídatelných chováním.
I Jarry u sebe nosí revolver Browning, kterým ve hře král Ubu likviduje chudáky a idioty, a právě tuto konkrétní zbraň údajně Picasso od Jarryho získá. A požívá ji podobným způsobem!
Historik umění Cyril Barrett (1925–2003) vypráví v knize Záhada Pabla Picassa: Harlekýn a Minotaur (1959) o tom, jak se na umělce jednou vrhnou dva němečtí studenti. Chtějí se dozvědět něco o jeho estetické teorii.
V reakci na jejich vytrvalé dotazy Picasso nejprve mlčí, pak vytáhne revolver a vystřelí do vzduchu. Vyděšení studenti uprchnou!
