Vítězná sedmiletá válka a Francie na kolenou, ztráta řady amerických kolonií, ale i porážka Napoleona I. Bonaparte (1769– 1821). Jako závdavek ještě záchvaty, kvůli kterým si král Jiří III. (1738–1820) vyslouží přezdívku Šílený.
To je zhruba v kostce to, co jsme zřejmě o tomto panovníkovi někdy zaslechli. A to je škoda.
Záchvaty, které jsou dnes považovány buď za bipolární afektivní poruchu nebo porfyrii, tedy enzymatickou metabolickou poruchu, ho sužují až v druhé části života. Do té doby lze o Jiřím III. říct, že je dobrý vladař.
Jako první britský panovník studuje cíleně široké spektrum přírodních věd, umí dobře anglicky (což u jeho předchůdců z Hannoverské dynastie rozhodně není samozřejmost), německy, latinsky, rozumí právům ale hlavně… je expert na zemědělství.
Ošlehej to kopřivou!
Hospodský postaví na stůl další rundu piv. „Sedláka Jirku prej trápí revma, to by mohl vědět, že na to je nejlepší kopřiva,“ mudruje jeden ze štamgastů.
Sedlákem Jirkou nemyslí nikoho jiného, než svého vladaře Jiřího III. Nepříliš lichotivou přezdívku si u poddaných vyslouží svým zápalem pro pěstování plodin a hospodaření s půdou.
Dopisuje si s farmáři po celém světě, překládá a píše články o zemědělství a sepisuje z praxe vycházející komentáře odborným knihám. Zkrátka záliba, která ke královské koruně v očích Britů vůbec nepasuje.
Je to vlastně s podivem, protože je to právě on, kdo dává skvělý směr zemědělské revoluci.
