Nejmocnější muži světa balancují na hraně zákona.

Američtí prezidenti jsou nejviditelnějšími figurami na světové scéně, a není proto divu, že jsou pod neustálým dohledem médií, oponentů, ale i obyčejných lidí. Jejich kroky a činy jsou podrobeny mnohem přísnějším měřítkům. Vyprávět by o tom mohl třeba Bill Clinton s aférou „Cigars“.

Kdyby americká veřejnost znala obsah dopisů, jež si nastupující prezident do úřadu psával s jistou Carrie Fultonovou-Phillipsovou, možná by jej do Bílého domu nikdy nezvolila.

„Miluji objetí tvých dokonalých stehen, když mne svírají v ráji,“ stojí v nich. Kauza je o to peprnější, že milenka ženáče za první světové války nepokrytě fandí německé straně.

Vztah s Fultonovou-Phillipsovou trvá celých 15 let a přečká i nátlak a výhrůžky, aby Harding v Kongresu hlasoval ve prospěch Německa.

Na hraně zákona ale prezident balancuje zejména v rámci kauzy Teapot Dome, kdy vědomě kryje úředníky, jež se netají úplatkářstvím.

Například jeho ministr vnitra Albert Fall prodá práva na těžbu ropy ve Wyomingu soukromé společnosti výměnou za skot a statisíce dolarů. Národní ropné rezervy rozprodá i dalším soukromníkům, za což nakonec vyfasuje rok za mřížemi.

Harding spravedlnosti unikne pouze proto, že v roce 1923 umírá – těsně před tím, než machinace vyjdou na povrch.

Píše se 9. srpen 1974 a členové amerických domácností sedí jako zařezaní u svých televizorů a radiopřijímačů.

Právě k nim promlouvá prezident a oznamuje svou rezignaci bez toho, aniž by přiznal nekalé úmysly v kauze, jež vstoupí do dějin jako Watergate, nazvané podle sídla konkurenční Demokratické strany.

Republikánský prezident totiž vědomě odposlouchával demokratické politiky v rámci předvolební kampaně. S kauzou přijdou novináři, kteří celý případ dokonale odkryjí a popíší.

Proti prezidentovi se vzedme obrovská vlna nevole, v Kongresu je vyvolán proces jeho odvolání, tzv. impeachment. Ten Nixon předběhne a rezignuje sám. Jeho nástupce nabídne navíc Nixonovi milost, aby za své jednání nemohl být dodatečně potrestán.

Nixon zprvu odmítá, nakonec ji ale přijme. Prostor pro jakékoli podání žaloby na exprezidenta v rámci Watergate se uzavírá…

Prezident Ronald Reagan vstoupí do dějin jako ten, který „umoří“ Sovětský svaz, v uměle vyvolaném zbrojním závodu zvítězí nad Východem, a ukončí tak nekončící studenou válku.

Škraloup si ale na své konto připíše v roce 1986, kdy jeho administrativa tajně prodává zbraně Íráncům v íránsko-irácké válce. K samotnému faktu tajného prodeje je třeba přičíst i to, že vydělané peníze Američané posílají rebelům, tzv.

Contras, do zemí Střední Ameriky, zejména do Nikaraguy, aby svrhli tamější vládu. Do celého případu se vloží Mezinárodní soudní dvůr, který rozhodne, že Spojené státy závažně porušují mezinárodní právo.

Reagan se hájí, že o ničem nevěděl, což je sama o sobě dosti kontroverzní obhajoba. Vrchní velitel ozbrojených sil by měl mít přehled o tom, co jeho bezpečnostní špičky dělají.

Cigar neboli doutník. Slovo, které bude provázet Billa Clintona i po ukončení politické kariéry. Bulvární plátky hojně šíří příběh, ve kterém stážistka Bílého domu Monica Lewinski kouří doutník a u toho masturbuje.

U ní sedí prezident Clinton, taktéž s doutníkem, taktéž masturbuje. Palestinský předák Jásir Arafat zatím netrpělivě čeká na audienci. Jestli se příběh skutečně odehrál takto, zůstane otázkou.

Jisté však je, že se svým Clinton mileneckým románkem stává druhým prezidentem, proti kterému je v roce 1998 vyvolán impeachment.

Obžaloba je založena na obvinění, že se Clinton dopustil křivé přísahy a maření spravedlnosti za účelem utajení své aféry s tehdy dvaadvacetiletou stážistkou.

I přes toto závažné obvinění jej Senát neshledá vinným, a on tak může dokončit své druhé funkční období. S provalením skandálu se však objeví několik žen, které prezidenta viní ze znásilnění – všechny případy jsou nakonec pro nedostatek důkazů smeteny ze stolu.