„První granát, jenž dopadl, zasáhl naše srdce,“ píše Erich Maria Remarque. Zhluboka se nadechne. Před očima mu znovu vytanou vzpomínky plné hrůz, blátivých zákopů, svistu granátů a zoufalství. Sevře v rukou skleničku s rumem. Nikdy se na to nesmí zapomenout! Skloní se a znovu se rozepíše…

V roce 1914 Německu nemilosrdně vtrhne do životů první světová válka. V celé zemi odstartuje nacionalistická kampaň. „Bojujte za vlast, jste naše ocelová mládež!“ vtlouká chlapcům do hlavy jejich třídní profesor.

Spoustu mladých chlapců si ze srdce přeje jít sloužit za svou vlast v bojující armádě a prosadit v Evropě německé hodnoty i morálku.

V listopadu roku 1916 nakonec podlehne spolu se svými kamarády i osmnáctiletý Erich Paul Remark (1898–1970, v dospělosti si přiřadí ke jménu koncovku „que“ a jméno Maria na počest své matky). Na frontě ale na ně čeká kruté vystřízlivění…

Nepřátelům nadosah

Jen pár dní před svými devatenáctými narozeninami, v červnu roku 1917, vkročí Remarque na západní frontu. A je otřesen. Tento mladý a romanticky založený mladík se náhle ocitne uprostřed zuřivého šílenství války.

Nahořklý dým mu dráždí plíce, vybuchující granáty a letící střely ho neustále ohlušují a všude, kam se podívá, létá vzduchem hlína, kameny, větve… a kusy lidských těl. „Musím bodat bajonetem do břicha své nepřátele,“ připomíná si horečně.

„Tohle má být ten vznešený boj za německé ideály, vidět umírat své kamarády a masakrovat kamarády našich nepřátel jen proto, že se narodili v jiné zemi?“ honí se mu hlavou.

Umí jen válčit

„Naučil jsem se být vojákem a smířil jsem se s tím, že musím bojovat, ničit a zabíjet. Po skončení války jsem ničím, protože nic jiného neumím,“ svěřuje se svému deníku a dodává:

„Válka skončila, ale ta opravdová teprve začíná.“ Po vydání jeho nejslavnějšího románu Na západní frontě klid na začátku roku 1929 se mu obrátí život naruby. Jeho úspěch ho vynese mezi nejznámější, nejčtenější a také nejbohatší spisovatele na světě!

Není mu ale dopřáno radovat se dlouho. Od třicátých let sílí útoky nacistů. V lednu roku 1933 proto odjíždí do Švýcarska, konkrétně do Porto Ronco na Lago Maggiore (na jihu země). Nacistická propaganda na něm mezitím nenechává nit suchou.

„Je to literární zrádce!“ hlásá a nacisté jeho knihy veřejně pálí. Další světový konflikt je totiž na spadnutí, a to poslední, co nacisté potřebují, je tak krutý obraz války, jak ho Remarque líčí.

V roce 1939 opouští Evropu a emigruje do New Yorku, kde získá americké občanství.

Když nedosáhnou Němci na něj, sám jejich vůdce Adolf Hitler (1889–1945) podepíše rozsudek smrti alespoň nad jeho sestrou Elfriedou (†1943) a nechá jí useknout hlavu.

Dočká se štěstí

Do své rodné země už se Remarque natrvalo nikdy nevrátí, na to v ní zažil až příliš bolesti a příkoří. Žije střídavě ve Spojených státech a ve Švýcarsku. A zde i na podzim roku 1970 umírá na následky srdečního záchvatu.

Stejně jako jeho slavní hrdinové, i on byl mužem, kterého „zničila válka, přestože unikl jejím granátům.“