Voda je pro většinu z nás něčím naprosto samozřejmým – otočíme kohoutkem a teče čistá tekutina, která uhasí žízeň. Pro více než 1 miliardu lidí po celém světě je ale pitná voda luxusem.

Podle oficiálních zdrojů OSN se totiž 80 % procent odpadní vody, kterou společnost vyprodukuje, vrací zpět do ekosystému bez toho, aby byla upravena nebo znovu použita.

Vinou toho 1,8 miliardy lidí využívá zdroje pitné vody kontaminované fekáliemi, které mohou způsobit choleru, úplavici, břišní tyfus nebo obrnu. Právě proto je odpadní voda tématem letošního Světového dne vody, který již tradičně připadá na datum 22. března.

1) Voda pokrývá mezi 70 a 75 % zemského povrchu. Většinu jí však tvoří slaná mořská voda a mnohem více sladké vody je ukryto uvnitř planety než na jejím povrchu. Led, tedy zmrzlá voda, se však nachází také na jiných planetách nebo také na pólech Měsíce.

2) 0,3 % – to je podíl z celkového množství vody na zemi, který může být používán pro potřeby lidí. 97 % celkového množství vody je totiž slaná.

Navíc asi 2,1 % sladké vody je součástí polárního ledu, takže ve skutečnosti sladké vody v tekutém stavu zbývá méně než 1 %.

3) Země je uzavřený systém podobný teráriu, takže jen velmi zřídka ztrácí nebo naopak získává nějakou hmotu navíc. Stejná voda, která existovala na Zemi před miliony let, je zde přítomna i nyní.

Všechna voda na Zemi dorazila v asteroidech a kometách, což se stalo před asi 4,5-3,8 miliard let v období zvaném pozdní velké bombardování.

4) Horká voda mrzne rychleji než studená, říká se tomu Mpembův jev.

K tomuto jevu však nemusí dojít vždy, např. v menším prostoru mrazáku může teplá voda v nádobě příliš ovlivnit teplotu celého prostředí. Příčiny tohoto paradoxu dosud nebyly uspokojivě objasněny.

5) Přibližně 70 % těla dospělého člověka tvoří voda. U novorozence je to však průměrně 80 % a jak stárneme, obsah vody v organismu klesá.

Některé vědecké teorie tím také vysvětlují to, že se staří lidé doslova scvrkají – tělo ztrácí schopnost udržet vody a tím se i zmenšuje jeho objem. To se pak projevuje především na kůži.

6) V momentě, kdy začne člověk cítit žízeň, přišlo už tělo o přibližně o 1 % celkového objemu vody. Proto je vhodné na žízeň reagovat doplněním vody pitím, abychom udrželi tělo v rovnováze.

„Voda je univerzálním prostředím biochemických dějů, je rozpouštědlem většiny živin, díky vodě jsme schopni složitého metabolismu a následného odvodu nežádoucích látek.

Bez vody vše neběží plynule, ale drhne, proto musíme naše tělo hydratovat, aby fungovalo tak, jak má,“ říká biochemička Michaele Bebová.

7) Zatímco nedostatek vody způsobuje, že se tělo špatně zbavuje toxinů, může také přílišné pití vody v krátkém čase způsobit vodní intoxikaci. Velké množství vody totiž ředí obsah sodíku v krvi a tím dojde k nerovnováze vody v mozku.

K tomu nejčastěji dochází při intenzivním sportovním výkonu, kdy snadno přeceníme svoji žízeň a s pitím to přeženeme.

8) Podle Pražských vodáren a kanalizací byla roční spotřeba pitné vody na obyvatele Prahy v roce 2016 v průměru 39,5 m3 (v kategorii domácnosti, bez ostatních odběratelů).

Chceme-li šetřit, měli bychom především opravit místa, kudy uniká voda, jako jsou kapající kohoutky, záchody nebo vodovodní potrubí. Po čase se i drobné kapání promění ve velké množství vody.

Pro představu kapajícím kohoutkem může protéct až 54 litrů vody za den, u protékajícího splachovače WC se může denní množství vyšplhat až na 2000 litrů