Land art se nevyhnul ani Česku, nebo tedy ve svých počátcích spíš Československu. Jednou z jeho průkopnic byla introvertní, ale velmi cílevědomá Zorka Ságlová (1942–2003). V komunismem omezovaných 70. letech ovšem rozhodně neměla na růžích ustláno.
Kvůli své výstavě Seno–sláma se dostala na dlouhé roky do průšvihu. Do prestižní Špálovy galerie v roce 1969 navezla jakožto umělecké dílo hromadu slámy a sena.
Komunističtí papaláši, kritici ani další umělci pro to neměli pražádné pochopení a označili instalaci za zvrhlou. Ságlovou málem vyloučili ze Svazu výtvarných umělců a pak byla dvacet let v nemilosti.
Práci vytvořila dva roky poté, co Richard Long přiměl západní umělecký svět dumat nad svou čárou vychozenou v trávě, ale v normalizačním Československu se nic inovativního zkrátka neodpouštělo.
Pleny u Sudoměře
Ságlová zůstala dál svá. O rok později se proslavila performancí s názvem Kladení plen u Sudoměře.
S pěti kamarády se vydala na místo bitvy u Sudoměře, kde v 15. století během náboženských válek slavně zvítězili špatně ozbrojení husité nad dobře vybavenou jízdou šlechticů, kteří na ně zaútočili.
Vypráví se, že k výsledku boje přispěla léčka, kdy husitské ženy rozložily vyprané pleny na hráz vypuštěného rybníka, aby si nepřátelští jezdci mysleli, že má rybník pevný povrch. Když pak přes něj chtěli přejet, zapadli i s koňmi do bahna.
Ságlová na louce poblíž místa bitvy vyskládala trojúhelník ze sedmi set látkových plen.
Patrik Proško: Malby do bláta a sochy z odpadků
Většina jeho krajinných děl vzniká při cestování dodávkou po světě. Současný český sochař Patrik Proško (*1974) využívá kouzla okamžiku a náhody.
Na suché stromy nebo do rozpadajících se domů váže složité konstrukce z provázků a využívá jejich stín, který na místě zůstane jen pár minut.
Bílou, snadno rozložitelnou barvou obtahuje kontury rezavých traktorů a jiných vraků, které najde odložené v přírodě, nebo maluje do bahna a písku na polňačkách. Když mu přes dílo v půlce práce projde stádo krav a musí začít znovu, patří to k věci.
Výjimkou nejsou ani instalace vyrobené z odpadků, nalezených na ulici, nebo vyplavených mořem. Že jsou díla pomíjivá, Proškovi nijak nevadí – ba naopak. Často je hned po dokončení rozloží a zůstane po nich jen fotka.
