Pražský hrad je symbolem české státnosti, ale když do něj v roce 1918 vstupuje první prezident nově vzniklé republiky, Tomáš Garrigue Masaryk, není to jako dnes vstoupit do moderního úřadu s hladkými betonovými chodbami a jasným světlem LED. S elektřinou je Pražský hrad trochu na štíru.

Místo moderny objevuje Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937) historické sály, kde světla žárovek stále závisejí na starých elektrických instalacích, interiéry bez centrálního řízení a konstrukce, která více připomíná mnohasetletý palác než úřad moderní hlavy státu.

Masaryk přichází na Hrad v době, kdy elektrické osvětlení je stále jenom částečnou novinkou bez jednotného systému.

Pražský hrad má sice elektrické žárovky, první světla se tu rozsvítí už kolem přelomu 19. a 20. století, ale osvětlení interiérů není plošně moderní ani zásadně přizpůsobené pro každodenní práci státní instituce.

Mnohé prostory zůstávají osvětlené starými Edisonovými žárovkami, které spíše hřejí než jasně svítí, a tak Masaryk a jeho úředníci často pracují ve světle, které se mihotá mezi gobelíny a starými portréty bez možnosti snadno regulovat intenzitu nebo teplotu světla.

Modernizace versus historická zátěž

Masaryk si uvědomuje, že Hrad musí fungovat jako sídelní i pracovní prostor nejvyššího úřadu státu, a to i v technologickém smyslu. Současně však čelí výzvě, kterou nepřinesou žádná nová pravidla, ale starobylá struktura budov.

Architekt Josip Plečnik (1872-1957), který přebírá od Masaryka úkol přetvořit Pražský hrad z někdejší monarchistické rezidence na reprezentativní sídlo demokratické hlavy státu, se snaží skloubit zachování historických hodnot s moderními civilizačními nároky.

Elektrické osvětlení je jedním z takových prvků: musí fungovat bez rušení historického charakteru interiérů a zároveň poskytovat dostatečné světlo pro každodenní úkoly prezidentovy kanceláře a přijímacích sálů.

Symbolika a technologie v rovnováze

Pro Masaryka je elektrické světlo více než jenom technická záležitost, je to symbol slunce osvětlující nové Československo a zároveň praktický nástroj, který mu umožňuje vykonávat funkci hlavy státu i večer, kdy se setkává s návštěvami nebo podepisuje zákony.

Každá žárovka, která tu svítí, je malým svědkem přeměny starobylého hradu v moderní instituce mladého státu.

I když technologie není vždy na špičkové úrovni, Masarykovi právě tyto světelné zážitky pomáhají pochopit, že nová republika není jen o slovech, ale o každodenní péči o detaily, včetně osvětlení, které hraje svou roli v obrazu nové státní moci.