Na portugalské pláži Paimogo vědci v roce 1993 objevili hnízdo, které obsahovalo více než sto fosilizovaných vajec dinosaura druhu Lourinhanosaurus antunesi. I po mnoha letech tato skutečnost vědce udivuje a pokračují v jejím zkoumání. Proč nález z atlantické pláže vyvolal takový rozruch?

Obrovská kumulace dinosauřích vajec na malém prostoru iniciovala hypotézu, že tito druhohorní obři mohli využívat společná hnízdiště. Znamená to, že zde více samic kladlo vejce na stejném místě.

Toto, když ne přímo rodinné, tak určitě příkladně společenské a komunitní chování, do té doby nebylo dinosaurům explicitně přisuzováno.

Obří osel s Pannou Marií

Výzkumy fosilií dinosaurů na pláži Paimogo již probíhají více než sto padesát let. Nicméně, stopy po životě gigantů v druhohorách zde lidé nalézali od nepaměti. Občas si pro ně přichystali i velmi kuriózní vysvětlení.

Tak například série obřích dinosauřích stop byla vysvětlována jako zkamenělý památník upomínající na obřího osla, na němž zdejší krajinou cestovala Panna Marie.

Záhada plážové dinosauří školky však není jediným tajemstvím tohoto významného naleziště. Vědci si například lámou hlavu s podobností populace dinosaurů na území současného Portugalska s jejich bratránky na severoamerickém kontinentu.

Dinosauři jako dálkoví plavci?

Udivující shodné prvky u obou populací naznačují, že mezi severoamerickým kontinentem a západní částí současné Evropy musela existovat řada neznámých pevninských mostů umožňujících vzájemné kontakty. Nebo snad dinosauři na trase Evropa-Amerika plavali? Ne tak docela.

Tito obři nebyli stavěni na dálkové plavání, ale kratší úseky byli schopni doplavat (například mezi ostrovy). Mohli se také brodit, a to vzhledem ke svojí velikosti i poměrně hlubokou vodou. Atlantský oceán teprve vznikal a nebyl to nezměrnou masou vody jakou je dnes.