Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře.
V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí. Na cestě číhají vrazi. Kdo je poslal? O tom se dodnes vedou spory.
Shoda je jen v jediném – za vším je, navzdory umělcově kastraci, žena. Jaká? Podle starších pramenů najme vrahy zhrzený manžel, s jehož ženou má poměr, podle novějších to jsou bratři jeho milenky, ovdovělé hraběnky Marie Marsiliové. Ti považují tento vztah za urážku…

Urazí i velvyslance
Grossi přijde na svět nedaleko italské Pesciy. Odmala je jasné, že chlapec má pěvecký dar. Aby o něj nepřišel, přijde o něco jiného… Brzy mu již tleskají v Benátkách a získá také svou celoživotní přezdívku: Siface.
To podle nezapomenutelného ztvárnění této postavy v opeře Scipione affricano skladatele a varhaníka Francesca Cavalliho (1602–1676), které publikum prvně zatleská v Benátkách roku 1664. Grossiho nos ale začíná čnít pořádně nahoru.
Dokonce urazí francouzského velvyslance v Římě, když se mu zdá, že dostatečně nenaslouchá jeho zpěvu! Vyslouží si za to načas domácí vězení.

Počasí po anglicku
Čím Grossi vyniká nad svou konkurencí? Přístupem. Každá role, každý zpěv, je zosobněn s maximální péčí. Hodiny tráví s autory děl, ve kterých má účinkovat, aby došlo k souznění. Grossi zatím sklízí slávu napříč italskými městy.
Hlavním mecenášem se mu stane vévoda z Modeny Francesco II. d’Este (1660–1694). Jeho sestra Marie Beatrice d’Este (1658–1718) si bere krále Jakuba II. Stuarta (1633–1701) a usedá po jeho boku na anglický trůn.
A tak vévoda z Modeny, sám talentovaný houslista, posílá Grossiho za Lamanšský průliv. Jak se mu tam daří? Zkazky jsou rozporuplné. Zřejmě má velký vliv na představení italských kousků zámořskému publiku.
To ho ale místy zřejmě přijímá chladněji, než je tomu v Itálii. A chladné je tu i podnebí. Siface cítí, že musí pryč, jinak přijde o to nejdůležitější, co má: Hlas. Návrat to Evropy ale zvoní nic netušícímu pěvci umíráčkem…