Židle je mnohem víc než jen místo k sezení. Je to odraz kulturních a společenských změn. Co bylo dříve symbol bohatství, se dnes stává běžným, ale stále se židle dokáže stát uměleckým dílem.

Každá éra, každá kultura a každý designér přispěli k tomu, že dnešní židle má mnoho podob.

Je to fascinující cesta od jednoduchých, funkčních sedátek, přes zdobené trůny, až po ergonomické a technologicky pokročilé stroje. Příběh židle není jen příběhem nábytku, ale také příběhem o lidské tvořivosti.

První stopy po židli najdeme již ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Na Kykladských ostrovech v Egejském moři je nalezena soška hudebníka, který sedí na jednoduché židli.

O mnoho let později se židle v Egyptě stávají symbolem společenského postavení a jsou bohatě zdobené.

Nohy mají podobu zvířecích drápů nebo celých zvířat. Řecký klismos zase má zakřivené nohy a opěradlo. Typické pro antický Řím je skládací židlička curule, která je symbolem moci a je používána politickou a vojenskou elitou.

V Asii, zejména v Číně, se židle objevují až ve 12. století. Historici se domnívají, že byly přivezeny z Indie jako součást buddhistického klášterního nábytku nebo misionáři.

Ve středověku se židle stává symbolem moci a je vyhrazena jen pro panovníky, biskupy a šlechtice. Prostí lidé se musí spokojit s lavicí nebo dokonce sezením na zemi.

Od raného středověku je používáno faldistorium, které je přenosné a vychází ze starověké římské předlohy. Až v době renesance se židle stává dostupným kusem nábytku i pro ty, kteří si ji mohou dovolit.

Začíná se používat v masovém měřítku a odráží módní trendy. Většinou je vyrobena z dřeva, zejména z dubu, a není čalouněná. Teprve v době francouzského krále Ludvíka XIII. dostávají židle uhlazenější design a snižuje se jejich hmotnost. Rokoko přináší lehčí křesílka z ořechu a buku.

Zlatý věk židlí se odehrává v 18. století. V Americe se objevuje houpací křeslo, které je přelomovým vynálezem. I když se traduje, že jej vymyslel Benjamin Franklin, historici jeho původ vysledovali do počátku 18. století.

S příchodem průmyslové revoluce se židle začínají vyrábět ve velkém v různých variacích. Důležitá je hlavně funkčnost, a proto jsou jednoduché a minimálně zdobené.

Ve 20. století se design židlí dostává na zcela novou úroveň. Objevují se klenoty, které vstoupí do dějin. Jednou z nich je židle Thonet č. 14, která se vyrábí dodnes a stane se nejprodávanější židlí v historii.

V roce 1929 vytvoří Ludwig Mies van der Rohe křeslo Barcelona pro německý pavilon na Světové výstavě. A v roce 1959 dánský designér Verner Panton vytvoří ikonickou celoplastovou židli Panton Vitra, která je dodnes oblíbená.

V roce 1966 se objevuje židle Bofinger, která je vyrobena z jednoho kusu plastu.

Tato židle se stane dalším symbolem své doby. V dnešní době se židle stávají nejen praktickým kusem nábytku, ale také předmětem designového umění a ergonomie.

S příchodem herního průmyslu se objevují luxusní herní trůny, které mají masážní funkce a další vychytávky.