Skip to content

Velké záchranné operace: Apollo 13 aneb Tři muži ve člunu

Přestože Apollo 13 nedosáhne plánovaného cíle, patří mezi nejslavnější kosmické lety. Ne nadarmo mu říkají nejúspěšnější neúspěšná akce v dějinách americké astronautiky.

První přistání člověka na Měsíci byla pecka, kterou sledoval celý svět se zatajeným dechem. U třetího už však zájem opadá a televize ani nemají zájem o vysílání záběrů z jeho průběhu. To se ovšem mění 13. dubna 1970, 55 hodin a 53 minut po startu. Poté, co pilot John Swigert (1931-1982) na pokyn letového střediska promíchá vodíkové nádrže, způsobí skrytá závada explozi jedné z nich. Okamžitě se rozsvěcí varovné kontrolky poplachů, vypadává počítač i navigace, loď se začne otřásat. „Houstone, měli jsme tu problém,“ hlásí Swigert. Vzápětí se ozve velitel letu Jim Lovell (*1928): „Houstone, zdá se, že nám něco uniká do vesmíru. Vidím to průzorem. Jde o plyn, pravděpodobně kyslík.“

Problém se pokouší vyřešit desítky specialistů. Jejich možnosti jsou však omezené.

Na přesun mají 15 minut

Brzy je jasné, že loď umírá. Ve vzdálenosti 321 860 km od Země. „Třináctko, vypněte palivové baterie jedna a tři,“ nařizuje letový ředitel Gene Kranz (*1933). To znamená konec. Apollo 13 na Měsíci nepřistane. A pokud chtějí astronauti přežít, musí během 15 minut proměnit měsíční modul v záchranný člun. Ten sice má vlastní kyslíkové nádrže, zásobu vody a nabité akumulátory, jenže pro dva astronauty na dva dny, a teď musí stačit třem astronautům na čtyři dny. K otočení lodi navíc nelze použít hlavní motor, protože by mohl být poškozený a při zážehu explodovat. Loď tak musí využít přitažlivosti Měsíce, aby ji při obletu nakopla směrem k Zemi, a motory modulu ke korekci dráhy tak, aby nenarazili do Měsíce. Pro výpočet takového manévru však neexistuje žádný program. Je nutno ho vytvořit, spočítat parametry a vše překontrolovat. Podaří se to během tří hodin.

Neuvěřitelné se stane skutečností a posádka se v pořádku vrátí zpět.

Pomůže ponožka a izolepa

Každou chvíli se přitom objevují další problémy, které je nutno improvizovaně řešit v nouzových podmínkách modulu. Třeba oxid uhličitý, který lidé vydechují a při vysokých koncentracích je smrtelně jedovatý. S pomocí techniků na Zemi astronauti dokáží jeho koncentraci snížit pomocí redukce filtru, kterou sestrojí z ponožky, izolepy a dalších věcí, které mají k dispozici. Také je nutno provést manévr k přesnému nasměrování lodi. „Pokud by byl úhel sestupu málo ostrý, modul by se odrazil od atmosféry a zmizel ve vesmíru, pokud by byl ostrý příliš, v atmosféře by shořel,“ vysvětluje později pilot Fred Haise (*1933). Ani se správným úhlem však nemají vyhráno. Trysky mohou být zamrzlé, navigační systém porouchaný, tepelný štít prasklý, padáky zmrzlé. V Římě papež Pavel VI. (1897–1978) vede 50 000 věřících při modlitbě za jejich šťastný návrat. Svět se modlí s nimi a s napětím čeká, zda se Apollo znovu ozve po třech minutách přerušeného spojení, způsobeného vrstvou ionizovaného vzduchu v okolí kabiny. Ozve. Přistává na hladinu Tichého oceánu 17. dubna 1970, po letu trvajícím 5 dní, 22 hodin, 54 minut.

Dramatická záchranná mise se dočká i zdařilé filmové verze.
Foto: wehackthemoon.com, Wikipedia, pinterest, NASA
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vesmír
Zobrazit více …