„Ubránit se Turkům nemůžeme, nuž hrdinsky dílo dokonejme. Otevřeme bránu ode tvrze a na šavle dočekáme Turky!“ volá do svých řad Mikuláš Zrinský. Pak čepelí meče ukáže k hořící bráně a rozeběhne se i se zbytkem vojska vstříc nepříteli.
Za svůj houževnatý odpor proti mnohonásobně početnějšímu vojsku arabů se Zrinskému začne přezdívat „nový Leonidas“.
Osmanští Turci se na území Balkánu probíjejí od 14. století. Roku 1529 se pak odhodlají ke svému dosud největšímu kousku – chtějí dobýt Vídeň, srdce Habsburské monarchie. Zde se poprvé vyznamená chorvatský vojevůdce Mikuláš Šubić Zrinský (1508–1566).
V řadách chorvatské jízdy se mu podaří nájezdníky odrazit, i když nutno podotknout, že ačkoliv byli Osmané v početní výhodě, jejich útok značně narušila i nepřízeň počasí. Zrinský se po vítězné bitvě vrací do Chorvatska, kde je vítán jako hrdina.
Zabrání masakru
S vědomím vážnosti situace se Zrinský účastní celé plejády bitev proti Osmanům. Obzvlášť se pak vyznamená během bitvy o Budapešť. Římskoněmecký král Ferdinand I. (1503–1564) se tehdy rozhodne město od Turka osvobodit a vyšle k němu vojsko.
Obléhání se zdá zprvu úspěšné, ale nepříteli se nakonec daří královské vojsko přetlačit a rozprášit.
Na ústupu je Osmané nešetří a snad by je všechny zmasakrovali, nebýt Zrinského a jeho čtyř stovek chorvatských jezdců, kteří prchající vojáky na ústupu aktivně kryjí. „Zapoceni a zaprášeni rekové jako rozlícení lvové do davu nepřátel se hrnouce, vzájemně k udatnému bojování se napomínali i tak podle svědectví souvěkých letopisců Zrinský nejvíce královského vojska uchránil,“ dočteme se o hrdinském boji ve vojenském týdeníku Žižka vycházející v 70. letech 19. století. Za tento počin získá Zrinský titul bána, tedy jakéhosi správce Chorvatska.
Přečísleni 30krát
Když 6. srpna 1566 vyhlédnou za rozbřesku stráže hradu Szigetvár přes cimbuří, ztuhne jim krev v žilách. Na okolních planinách se srocuje osmanské vojsko tak početné, že při nejlepší vůli nelze dohlédnout na jeho konec.
Podle odhadů historiků se toho dne před branami uherské tvrze seřadí na 100 000 Turků!
Proti nim v tu chvíli stojí pouze 3000 Chorvatů s Maďary. Obránci pevnosti v čele se Zrinským jsou tak přečísleni více než 30krát! Sulejman si je vědom, že i beztak bude dobytí hradu vojensky obtížné a časově náročné. Nejprve proto zkusí jít na Zrinského diplomaticky.
„Turci nejprve chtěli jeho zahubiti. Došedše před Siget (tehdy Szigetvár, pozn. red.), vyzvali ho, aby se vzdal. Slibovali mu hory doly.
Ale Zrinský odpověděl, že neotevře brány hradu, dokud bude míti na ramenou hlavu,“ uvádí se v dějepisném učebním materiálu pro obecné školy z roku 1875.
Brání se olejem!
Pevnost hradeb prověří záhy turecká děla. Ale Zrinského muži nespoléhají pouze na vysoké zdi, ale útočící tlupy pravidelně odhánějí mušketami a někdy i rozpáleným olejem, zkrátka vším, co je po ruce. „Turci jako rozkacení lvi udeřili na hrad.
Stékali ho od jitra do noci,“ píše se dále v učebnici. Zrinský a jeho muži po celou dobu doufají, že jim snad někdo přijde na pomoc, podobně jako on přišel zachránit jiné, když bylo třeba.
Po dlouhém měsíci neustálého odrážení ataků si ale začíná uvědomovat, že je na obranu sám.
Konec všem nadějím přijde 7. září „Po dvaceti útocích podařilo se Turkům konečně zapáliti zevnější hrad… Tvrz počala kolem do kola hořeti, a jemu nic nezbývalo, leč aby se buď hanebně vzdal Turkům, anebo s mečem v ruce slavně zahynul,“ stojí dále v textu.
Záchrana křesťanského světa
„Poklekněme a pomodleme se,“ vyzve Zrinský vyčerpané spolubojovníky, když už je celá tvrz v plamenech. Pak si navlékne blankytně modrou tuniku a sněhově bílý kabátec, z pochvy vytáhne meč po svém otci a vydá rozkaz k otevření brány.
S posledními pár stovkami mužů vyjede naposledy na zteč proti po zuby ozbrojeným tureckým šavlím.
Toho dne Zrinský i jeho věrní do poslední padnou, ještě předtím ale s sebou na pravdu boží vezmou i značný počet Osmanů… Nečekaně vysoké ztráty Turky donutí se na čas stáhnout a přeskupit.
Francouzský kardinál Richelieu (1585–1642) se později nechá slyšet, že tímto odporem Zrinského muži zachránili křesťanský svět!
Chorvatský historik Trpimir Macan (*1935) pak ve své publikaci vojevůdce s odkazem na spartského krále, který v bitvě u Thermopyl hrdinsky čelil Peršanům, označí za „nového Leonida“.
