V prachu syrské pouště, pod nenápadným pahorkem Tell Mardích, se po tisíciletí skrývalo zapomenuté město. Jmenovalo se Ebla – a kdysi bývalo centrem moci, bohatství a mysterií. Jeho počátky sahají hluboko do 4. tisíciletí př. n.
l., kdy se však jednalo jen o malou vesnici. Ale pak se něco změnilo. Ebla vyrostla v metropoli s paláci, chrámy a vlastní říší, která se táhla od Aleppa až po Eufrat.
Hlína, jež promluvila
Zlom nastal v roce 1975. Archeolog Paolo Matthiae (*1940) objevil trosky paláce a v něm neuvěřitelný nález: 17 000 hliněných tabulek, psaných klínovým písmem. Jako by na nás z hlíny promluvily dávné hlasy.
Tabulky ukázaly, že Ebla měla propracovanou správu, rozsáhlý obchod a vztahy s tehdejšími mocnostmi — Egyptem, Mezopotámií, Anatolií.
Tajemný jazyk dávných lidí
A co víc: jazyk, ve kterém byly psány, nebyl sumerština ani akkadština. Byl to dosud neznámý semitský jazyk – eblanština. Jak je možné, že se ztratil tak důkladně, že o něm lidstvo tisíce let nevědělo?
Místní bohové: známí i neznámí
Ebla byla nejen obchodní a politickou silou, ale i duchovním centrem. Město uctívalo desítky bohů – některé z nich známe i z Mezopotámie, jiní byli zcela neznámí. Mezi nimi vyčnívá bůh Kura, považovaný za ochránce Eblinské říše.
Jeho kult se nešířil mimo město, jako by byl tajemstvím sdíleným jen mezi zasvěcenými. V textech se objevují i jména jako Dagan, Ishtar či Nidakul, ale v jiných podobách než je známe.
Ebla měla své vlastní pojetí božského světa, možná starší než sumerské či babylonské.
Kde bohové sestupovali na zem
A legendy? Říká se, že Ebla byla místem, kde bohové sestupovali na zem, aby vedli krále a rozhodovali o osudu národů. Někteří badatelé spekulují, že právě zde vznikly první koncepty „nebeské spravedlnosti“ a božského zákona.
V jedné z tabulek se zmiňuje „nebeský vůz“, jenž přinesl oheň z nebe. Mýtus, nebo dávná vzpomínka na něco, co nedokážeme vysvětlit?
Ohlas v egyptských chrámech
Zajímavé je, že jméno Ebla se objevuje i v egyptských textech — například na zdech chrámu v Karnaku, kde jej zmiňuje faraon Thutmose III. (asi 1481–1425 př. n. l.).
Jaký dojem muselo toto město zanechat, když se dostalo až do písemnictví mocné civilizace faraonů?
Pád města, které nezmizelo
Ebla nakonec padla — nejprve kolem roku 2300 př. n. l., patrně rukou Sargona Akkadského (asi 2334–2279 př. n. l.), a definitivně asi roku 1600 př. n. l. při nájezdech Chetitů. Ale její duch přežil v hlíně, která nezapomíná a šeptá tajemství věků
