Kdo by neznal jméno Robin Hood? Slavný psanec ze Sherwoodu se za staletí proměnil ve folklorní ikonu, hrdinu stovek knih, filmů i seriálů. Ale kdo vlastně byl muž, jehož příběh přežil staletí a stal se symbolem spravedlnosti? Mýtus, nebo historická postava?

Příběh, který přerostl do legendy
První dochované zmínky o Robinovi pocházejí ze 14. století.
Anglický básník William Langland (kolem 1332–asi 1386) v roce 1377 píše ve svém díle Vidění o Petru Oráči, že „neumí zpívat o Robinovi Hoodovi“, což dokládá, že příběhy o slavném psanci kolovaly mezi lidmi dávno před jejich sepsáním.
Jedny z nejstarších literárních verzí – tzv. Gesta o Robinu Hoodovi – pocházejí z konce 15. století. Vyprávějí o odvážném muži, který se svou skupinou zbojníků žije v lese, přepadá bohaté a rozdává jejich majetek potřebným.
Tyto balady jsou směsicí humoru, dobrodružství a morálního ponaučení, jaké lidé milují dodnes. Postupem času se však začaly přidávat nové postavy – krásná Mariana, veselý mnich Tuck či udatný Malý John. A tak se z jednoduché historky stal rozsáhlý folklorní svět.

Kdo mohl být skutečný Robin?
Historikové se snažili najít muže, na kterém by mohla být legenda založena. Výsledkem je řada hypotéz, ale žádný jednoznačný důkaz.
Například v roce 1225 byl v Yorkshire zaznamenán jistý Robert Hood, který nedorazil k soudu – jednalo se o psance, který dokonce žádal o milost.
Jiný Robin Hood byl zatčen ve Wakefieldu roku 1322 za účast ve vzpouře proti králi Eduardovi II. (1284–1327). V roce 1419 se pak v dokumentech objevuje Robert Hood z Yorku, údajně vůdce lupičské skupiny v Sherwoodském lese.
Zajímavé je, že jméno „Robin“ i příjmení „Hood“ byly ve středověké Anglii poměrně běžná. V kombinaci se zmiňovanými činy to znamená, že legenda mohla vyrůst z příběhů několika různých osob, jejichž osudy se postupně slily v jednoho „ideálního“ psance.
Například v 16. století ho spisovatel Anthony Munday (kolem 1560–1633) popsal jako Robina z Locksley, šlechtice, jenž byl zbaven svého majetku a hledal spravedlnost v lesích. Tato verze se později stala základem pro většinu moderních zpracování.