Římský císař Flavius Ilulius Valens (328–378) nechává v roce 378 n. l. pochodovat své vojáky u Adrianopole (dnes Edirne v Turecku) proti Gótům.
Velitelé jednají o výměně vysoce postavených zajatců, jde ale o past nastraženou na Valenta. Jakoby odnikud se vynoří gótská jízda a srazí se na Valentově levém křídle s Římany.
Přijeli vyschlým říčním korytem, aby nevířili prach a zbytečně na sebe neupozorňovali.
Jasná přesila
Teď Římané rozčarovaně zjišťují, že Gótové mají asi 30 tisíc bojovníků a jasnou přesilu. Bitva se vyvíjí v jejich prospěch a brzy pohltí římské křídlo. Masa římských vojáků se dává na panický útěk a přidává se k nim i záloha.
Císař neuteče
Gótové pobijí dvě třetiny Valentovy armády pobijí a sám císař odmítne prchnout z boje. Jeho tělo se nikdy nenajde.
