Abychom si mohli užít vzrušující jízdu, musíme se nejdřív dostat do kopce! Jak to udělat? První lyžaři musí pěšky. Komu se nechce, může využít psí spřežení. Do některých svahů jezdí vlaky, ovšem pořád to není ono…

Německý farmář Robert Winterhalder (1866–1932) vlastní mlýnský statek s restaurací a penzionem u Eisenbachu v Černém lese. Hned u statku je svah, který návštěvníci v zimě využívají k lyžování a sáňkování.

Winterhalder si všimne toho, že při vybíhání nahoru někteří sotva popadají dech. Co jim to nějak usnadnit?

Už před rokem 1900, když mu přijde únavné neustále převážet obilí do mlýna a poté mouku zpět, ho napadne využít energii vytvářenou vodním kolem. A vymyslí zařízení, jak přesouvat suroviny pomocí nekonečného ocelového lana. Podobný mechanismus by se dal přeci využít i pro lyžařský vlek!

Vodní síla

Od vodního kanálu se stavidlem Winterhalder natáhne dlouhý pás, poháněný dvěma ozubenými koly. Vede 280 metrů do kopce a drží ho pět dřevěných sloupů. Hosté se lana zachytí za pomoci speciální rukojeti.

První vlek na světě se oficiálně rozjíždí 14. února 1908! Úspěch je obrovský a mluví se o něm po celém Německu. Majitel si nechá vynález patentovat, rozšířit se mu ho však nepodaří.

Přestože za každou jízdu lidé zaplatí 20 feniků, žádný investor se k projektu stavby vleků neodváží.

J, nebo T?

Také ve švýcarském Davosu, oblíbeném místě zimních sportů, tráví lyžaři celé hodiny stoupáním do kopce. Už se na to nemůže dívat inženýr Ernst Gustav Constam (1888–1965) a v roce 1930 vyprojektuje vlek s tyčovými závěsy a elektromotorem.

O 4 roky později hoteliér Leonhard Fopp financuje výstavbu. Novinka se rozjíždí o Vánocích 1934 na svahu Bolgen a hned první sezónu se uskuteční 70 000 jízd!

Tyče mají na konci tvar J a zahákne se za ně jedna osoba. „Kdyby byl tvar do T, mohli by jet dva najednou,“ napadne lyžařského instruktora Jacka Ettingera a vzniká závěs podobný kotvám, které fungují na sjezdovkách dodnes.

Tropická inspirace

Evropská lyžařská střediska ve 30. letech 20. století čile prosperují. A všimne si toho i Averell Harriman (1891–1986) šéf americké železniční společnosti Union Pacific. Podobné středisko v Americe by železnici přineslo více zákazníků!

Vybráno je místo v údolí řeky Big Wood River v jižním Idahu, u městečka Sun Valley, kde se hned začne stavět luxusní areál pro turisty.

„Ještě vymyslete, jak dostat lyžaře dva tisíce stop nad údolí,“ osloví Harriman své zaměstnance a nejvíce zapálený je mostní inženýr James Curran (1903–1968).

Sám nikdy nelyžoval, ale vzpomene si na zařízení pro lodě, které navrhl během pobytu v Hondurasu k nakládání banánů. Když se háky na banány nahradí sedačkami, proč by nemohlo vozit i lidi?

Posaďte se, prosím!

„To je ten nejhloupější nápad, který jsem kdy měl na stole,“ rozčiluje se Harriman, když mu je Curranův návrh předložen ve schválení. Developeři lyžařského střediska však po testech se zavěšenou židlí dají „banánové“ lanovce zelenou!

První sedačková lanovka na světě vyjíždí v Sun Valley 21. prosince 1936. Lyžaři na dřevěných sedátkách zavěšených 6 metrů nad zemí se pohodlně svezou do výšky 1040 metrů na horu Proctor. Brzy ve středisku přibydou i další lanovky a nápad se šíří do světa.

Curran za svůj vynález nikdy nic nedostal, v roce 2001 je ale uveden do americké Síně slávy.