Země vznikají různým způsobem. Československo přichází na svět díky rozpadu Rakouska-Uherska. Podobně jsou na tom státy bývalé Jugoslávie, kdy po jejím konci je mapa bohatší o sedm zemí. EPOCHA se však podívá na státy, které si nezávislost museli vyhádat.

Irsko

Rok vzniku: 1921

Smaragdový ostrov patří léta Velké Británii. Už ve 12. století se za krále Irska prohlásí anglický panovník. Léta plynou a Irové si dokonce vydobydou svůj parlament. Sní o samostatnosti, kterou chtějí získat v roce 1916 během velikonočního povstání.

Ledy se pohnou až o dvě léta později, kdy tamní volby vyhrává strana Sinn Féin. Vyhlásí nezávislost země, což vyvolá násilí v ulicích. Nakonec obě strany usednou k jednacímu stolu. Většina oblasti se mění na nový stát, zbytek dnes nazýváme Severním Irskem.

Vatikán

Rok vzniku: 1929

Stato Pontifico neboli Papežský stát vzniká v raném novověku. Tehdy francký král Pipin III. Krátký (714–768) daruje oblast střední Itálie právě Svatému otci. Hlavní město si zřídí v Římě a stát různě mění hranice.

Hlavě katolické církve způsobují vrásky nacionalistické snahy o sjednocení Itálie. V realitu se transformují během roku 1870, kdy Řím dokonce obsadí armáda. Papež odmítá nový stát uznat, a tak nastává diplomatické vakuum. Pontifik se cítí jako vězeň.

Komplikovanou situaci nakonec vyřeší fašistický vůdce Benito Mussolini (1883–1945), jenž pošramocené vztahy urovná. V rámci Lateránských dohod stanoví hranice a zaručí Vatikánu vlastní měnu, poštu a rozhlas.

Zároveň Itálie přijímá katolictví jako oficiální náboženství. Vatikánskou lirou dnes už platit nelze, úřady přechází na euro, a to i přestože Vatikán není člen Evropské unie.

Island

Rok vzniku: 1944

Althing sice řadíme mezi nejstarší parlamenty na světě, velkou část stráví jeho členové pod cizí vlajkou. Norsko střídá Dánsko, které odlehlou oblast řídí z Kodaně. Životní úroveň je tristní, jenže i na Island doputuje nacionalismus.

V průběhu 19. století získávají autonomii, kterou poté zákony vylepší na partnera v rámci personální unie. Vysněnou nezávislost obyvatelům zajistí de facto Adolf Hitler (1889–1945).

Okupuje Dánsko a Američané mají strach, aby nezískal i strategicky výhodný Island. Během referenda se více než 90 % obyvatel vyjádří pro samostatnost.

Malta

Rok vzniku: 1964

Díky své poloze platí ostrov za středomořskou námořní křižovatku. O strategické poloze Malty ví Féničané, Římané anebo třeba rytířský řád johanitů. Ti zaostalou oblast získají od císaře Karla V. (1500–1558) v roce 1530, poté, co je Osmané vyženou z Rhodu.

Mění tvář krajiny a budují majestátní pevnosti. Odrazí nápor Turků, na Napoleona (1769–1821) jsou však krátcí, a tak se v roce 1798 pakují. Francouzi vydrží dvě léta, poté je střídají Britové.

To platí až do září 1964, tehdy region, který sehraje klíčovou roli během druhé světové války, započne cestu k nezávislosti. O deset let později už není nezávislým členem Commonwealthu, politici přijímají ústavu a z Malty je republika. V roce 1979 odchází poslední britští vojáci.

Kypr

Rok vzniku: 1960

Asi 1700 kilometrů od Malty leží další důležitý ostrov. Kypru se zmocní Osmané, ti ho později pronajímají Velké Británii, která tak chce spravovat regiony na Blízkém východě.

První světová válka ho přiklepne Britům natrvalo, jenže už tehdy zaznívají hlasy řeckých obyvatel. Kolonialisté odolávají, nakonec v roce 1960 povolí, tím ale otevřou Pandořinu skříňku.

Naplno propuknou národnostní problémy mezi Řeky a Turky, kteří ostrov obývají.

Konflikt vygraduje začátkem 70. let a zasáhnout musí OSN, která ostrov doslova rozpůlí na dvě části – Kyperskou republiku, která je dokonce v EU, a Tureckou republiku severního Kypru – tu uznává jen Turecko.