Kariéra ve službách církve byla ve středověku výhodná, což dobře věděly mocné rodiny v Římě. Papež Pavel II., vlastním jménem Pietro Barbo, byl známý svou láskou k luxusu a honosným věcem.
Jeho ctižádostivost a obchodnická krev ho přivedly až na papežský stolec, kde se proslavil nejen svými extravagantními výdaji, ale i kontroverzními rozhodnutími.
Pavel II. (1417–1464)
Miloval vše lesklé, drahé a honosné
Kariéra ve službách církve znamenala ve středověku opravdu terno. Věděly to všechny mocné rodiny v Římě, a tak si jejich členové lukrativní úřady navzájem dohazovali. Stejně tomu bylo i v případě papeže Pavla II., jehož matka byla sestrou papeže Evžena IV.
Ten svému synovci zajistil již v roce 1440 titul kardinála, a odkud to měl na papežský stolec skutečně jen krůček. Ctižádostivý Pavel, vlastním jménem Pietro Barbo, měl však v žilách především obchodnickou krev.
Humanitní obory jej nelákaly, a tak se nikdy nenaučil pořádně latinsky. Navíc zřejmě bytostně nesnášel učence, takže krátce po svém nástupu na papežský stolec nechal uzavřít Římskou akademii, která sdružovala humanistické literáty.
Pavel II., vlastním jménem Pietro Barbo, byl papežem v letech 1464 až 1471. Narodil se v roce 1417 v Benátkách do vlivné rodiny, jeho matka byla sestrou papeže Evžena IV., což mu zajistilo rychlý vzestup v církevní hierarchii.
Pavel II. byl známý svou láskou k luxusu a okázalosti. Miloval vše lesklé, drahé a honosné, což se projevovalo v jeho extravagantních výdajích na hedvábné šaty, závěsy, sochy a šperky.
Dokonce si nechal zhotovit drahou tiáru, což jeden jeho současník komentoval slovy: „Hlava papeže je prázdná, je tedy správné, aby byla obtěžkána drahokamy a zlatem“.
Hlava papeže je prázdná
Také zakázal římským dětem číst antické básníky, prý proto, aby se nenakazily pohanskými myšlenkami. Chtěl udržovat své poddané v blažené nevědomosti, a tak je přesvědčoval, že bohatě postačí, když se jejich děti naučí obstojně číst a psát.
Místo kultury jim raději předhazoval různé lidové veselice, aby lid netoužil zasahovat do správy města. On sám miloval vše lesklé, drahé a honosné. Utrácel tedy obrovské sumy za hedvábné šaty, závěsy, sochy a šperky.
Dokonce si nechal zhotovit drahou tiáru, což jeden jeho současník komentoval slovy: „Hlava papeže je prázdná, je tedy správné, aby byla obtěžkána drahokamy a zlatem.“
Uškrtil jej duch, ukrytý v prstenu
Do drahých kamenů se prý zbláznil natolik, že si bral safíry i do postele. Marnivost ale rozhodně nebyla jeho jediným hříchem. Přitahovali jej muži, a protože měl zřejmě sadistické sklony, rád se díval na to, jak byli nazí natahováni na skřipec a mučeni.
Není divu, že když konečně nadobro zavřel oči, okamžitě se vyrojily spekulace, že byl otráven. A to zřejmě jedem, kterým byly napuštěny melouny. Podle další verze byl Pavel II. homosexuál a měl zemřít během milostných hrátek s mladým chlapcem.
To lidová slovesnost projevila mnohem více fantazie. Legenda, která se tehdy začala mezi Římany velice rychle šířit, totiž tvrdila, že Pavla uškrtil duch, ukrytý v jednom z jeho prstenů.
