Staří Babyloňané se pokoušejí vyrábět mýdlo už někdy kolem roku 2800 př. n. l. Svědčí o tom archeologické nálezy nádob obsahujících hmotu, jejíž složení se mýdlu velice podobá.
O 600 let mladší je návod na hliněné tabulce, který říká, že se mýdlo vyrábí z vody, louhu a kassiového oleje. Překvapující ovšem je, že Babyloňané nepoužívali mýdlo ve 3. tisíciletí př. n. l. k praní nebo mytí, ale k rychlejšímu hojení ran!
Vyčistí je a dezinfikuje.
Vynález Galů
Encyklopedie Naturalis Historia, kterou sepsal římský filozof Gaius Plinius (23–79 n. l.) však přisuzuje vynález mýdla Galům. V tomto případě je vyrobeno z kozího oleje a popela a sloužilo především jako vlasová pomáda.
Mistři výroby
Až roku 164 n. l. si řecký lékař Galen (130–201) všimne, že má mýdlo čisticí schopnosti. Skutečnými mistry v jeho výrobě se následně stávají Arabové. V 7. století už umějí mýdla přibarvovat a také parfémovat.