Rozzuřeně buší na bránu, ale nikdo mu neotevírá. Nadávky jenom prší. Těšil se, že po úspěšném lovu spočine v posteli, ale teď má smůlu. Ta pyskatá bestie ho odmítá pustit domů.
Brána hradu Tirol ale před Janem Jindřichem Lucemburským a jeho družinou zůstane zavřená.
Ve věku pouhých pěti let přijíždí Jan Jindřich Lucemburský (1322–1375), v pořadí třetí syn českého krále Jana Lucemburského (1296–1346) a Elišky Přemyslovny (1292–1330) v říjnu roku 1327 do Tyrolska.
Má se tu setkat se svojí budoucí nevěstou, Markétou (1318–1369), řečenou později Pyskatá. Je dcerou korutanského vévody Jindřicha (asi 1265–1335).
Jde o výsledek sňatkové politiky Jana Lucemburského, který by si Korutany rád přisvojil. Mladičký Jan Jindřich cestu zvládne jenom s obtížemi. Německy umí sotva pár slov, které ze sebe obtížně vysouká při prvním kontaktu s dívenkou.
Ta je o čtyři roky starší a z budoucího ženicha nejásá. Od této chvíle bude české princátko vychováváno na tyrolském dvoře. Němčině ale na chuť nepřijde, a to ani po letech.
Antipatie se stává nenávistí
Jan Jindřich rád loví, hraje kostky. Ani on není ze své nevěsty nadšený. „Vůči Markétě se choval neotesaně, škrábal a kousal a strašlivě ji šikanoval,“ líčí jeho vztah k ní současná německá historička Sigrid-Maria Grössingová.
Asi není divu, že Markéta je na tom podobně. Tihle dva se k sobě zkrátka vůbec nehodí. Tatínky, kteří sňatek zprostředkovali, to ale vůbec netrápí. Nicméně, jak dodává Grössingová o Markétě:
„Její antipatie vůči němu se postupně proměnila v čirou nenávist.“ Sňatek je nakonec uzavřen, a to 16. září 1330. Janu Jindřichovi je osm let, Markétě dvanáct.
Naléhá na naplnění manželství
V roce 1335 umírá Markétin otec. Jan Jindřich se pyšní, že je novým vládcem Tyrol a Markéta zuří.
Mikuláš, kaplan Jana Jindřicha, zamíří proto do Prahy, kde žádá Karla (1316–1378), aby raději sám převzal vládu v Tyrolích za svého mladšího bratra.
Je mu jasné, jak výbušná situace mezi manželi panuje a že jeho svěřenec není na vládnoucí povinnosti ještě dost zralý. Karel hned do Tyrol odjíždí a s sebou bere rádce, kteří se postarají o správu země. Tím také rozčílí Markétu.
Budoucí český král a římský císař Karel IV. pak na bratra naléhá, aby konečně naplnil svoje manželství. Zjevně k tomu ještě nedošlo, ačkoliv Janu Jindřichovi ženy rozhodně nejsou lhostejné.
Šíří ošklivé pomluvy
Vzájemná nechuť manželů vůči sobě je veřejným tajemstvím. Historik Josef Válka (1929–2017) míní:
„Patrně došlo k naprostému psychickému odcizení, které vedlo ke vzájemné averzi a neschopnosti sexuálního soužití.“ Karel se snaží napravit vztahy mezi nimi, ale nedaří se mu to. Jan Jindřich svoji ženu pomlouvá, nenechá na ní nit suchou. Grössingová.
K tomu poznamenává: „Na pečeti opatřené jejím portrétem Markéta ústa nijak znetvořená nemá.“ Je klidně možné, že autorem Markétině ošklivé přezdívky „Pyskatá“ je právě on.
Když se nevede urovnat vztahy klidnou cestou, nakonec Karel a Jan Jindřich Markétu uvězní na hradě Tirol. To ale neměli dělat. Zase jednou si Jan Jindřich pořádně užil lov. Na začátku listopadu 1341 se vrací na hrad Tirol a těší se, že si odpočine.
Ovšem, když lovecká družina buší na hradní brány, nikdo jim neotevře. Markéta trucuje a nepustí ho domů. Nezbývá než se sebrat a odjet. S ostudou. Postupně ho opouští i jeho doprovod. Když se pokusí najít útočiště na jiných tyrolských hradech, má smůlu.
Jde o spiknutí proti němu. Štěstí má až u aquilejského patriarchy. Na konci roku 1341 se Jan Jindřich vrací do Čech. Markéta o něm po Evropě roztrubuje, že je impotentní.
Ještě jako vdaná za Jana Jindřicha si 10. února 1342 bere Ludvíka (1315–1361), syna svého spojence, římského císaře Ludvíka IV. Bavora (1282/1287–1347).
Zapomněli na dispens
Představy o impotenci Jana Jindřicha jsou mylné. Už nedlouho po návratu do rodné země zplodí levobočka Jana, který později bude vykonávat funkci vyšehradského probošta.
Mladší bratr Karla IV. se stane moravským markrabětem a pomáhá staršímu sourozenci v jeho diplomatických misích. Poté, co církev potvrdí jeho rozvod s Markétou Pyskatou, se ožení znovu.
Tentokrát si bere Markétu Opavskou (1325/1330–1363) a přivedou na svět tři syny a tři dcery.
Nastává tu ale další problém, protože jsou blízcí příbuzní, pravnuk a pravnučka českého krále Přemysla Otakara II. (asi 1233–1278) a nevyžádají si kvůli tomu od papeže dispens. Proto na ně Svatý otec uvalí klatbu.
Jeho třetí sňatek s Eliškou, dcerou těšínského vévody, církev neuzná – Eliška je řeholnicí. Později se žení ještě dvakrát, S Markétou Habsburskou (1346–1366) v roce 1364, s Alžbětou z Oettingenu roku 1367.
