Když se vyčerpaní návštěvníci z pouště vnoří do skalní soutěsky města Petry, kromě příjemného chladu je ovane i omamná směs exotických vůní.
Právě sem, do srdce Nabatejského království, se po staletí sjíždí obchodníci z celé Asie i Středomoří, aby mezi sebou směnili vzácné zboží. Kromě snad všech druhů koření je největší poptávka po vonných pryskyřicích, jako je kadidlo či myrha.
Pak se po říši aromat na více než jedno tisíciletí slehne zem.
Uprostřed pouště by hledal vzkvétající město málokdo. Přesto se obyvatelům Petry na Blízkém východě povede malý zázrak a v nehostinné pustině vybudují krásnou metropoli, která se v časech makedonského krále Alexandra Velikého (356–323 př. n. l.) stane hlavním městem království Nabatejců.
Klíče k úspěchu jsou dva – Petra je důležitou křižovatkou obchodních cest a zdejší obyvatelé objevili prameny vody, kterou přes pokročilou vodovodní síť přivádějí do města.
Díky obchodu s velbloudy navíc žijí v souladu i s okolními kmeny beduínů a nikdo se tak neodhodlá město dobýt. Nejen, že by cizí armáda byla nucena potýkat se s římskými legiemi, ale v poušti by nejspíš doplatila na nedostatek vody. Skalní město tak skýtá dokonalý přístav pro bohaté kupce z Hedvábné stezky.
Město ve skalách založí banditi
„Peníze, nebo život!“ vyštěkne bandita s šátkem přes obličej na vozku a zlobně mu hrozí mečem. Ten nehodlá klást odpor a jen doufá, že loupežníci budou se svojí prací co nejrychleji hotovi. Přepadávání karavan je v této oblasti velmi častým jevem.
Místní beduínské kmeny si jimi vydělávají na živobytí, jindy si naopak nechají zaplatit za jejich ochranu.
Někdy na přelomu 3. století před naším letopočtem však beduínští nomádi přesedlají k usedlejšímu způsobu života a v oblasti dnešního Jordánska, Sýrie, Saúdské Arábie, Egypta, Izraele a Palestiny založí Nabatejské království.
Za jeho hlavní město si určí rozsáhlý komplex jeskyní krytých v hradbě pískovcových skal dnes známý jako Petra, jak metropoli začali říkat Řekové. To se na několik dalších staletí stane centrem obchodu pro místní i přespolní.
Budování centra obchodu
Práce na městské infrastruktuře započnou okamžitě. Především je nutné postavit nádržky na zachytávání dešťové vody a na svou dobu rozsáhlou rozvodnou síť, která blahodárnou tekutinu roznese i do odlehlejších koutů města.
Na akvadukty si ale budou muset Nabatejci ještě několik století počkat. Podobně jako dodnes ceněná vytesaná průčelí skalních budov a chrámů v helénském stylu, i akvadukty jsou vystavěny až po římské anexi na začátku 2. století.
Zkázu Petry dokoná zemětřas
Příchod Římanů, kteří se ve městě zasadí o značná zlepšení, paradoxně značí začátek konce Petry i Nabatejského království jako takového. Mění se totiž obchodní trasy, přičemž dominantní se nově stává námořní doprava.
Snižující se význam města a úbytek peněz má zákonitý vliv na kvalitu života jeho obyvatel, kteří se z něj začnou houfně odstěhovávat.
Zdrcující úder pak městu zasadí masivní zemětřesení v roce 363. Masivní helénské klenby na impozantních korintských sloupech se ve vteřině poroučejí k zemi a jejich rozlámané kusy ležící zabořené v horkém písku už nikdo nevztyčí.
Kromě domů a chrámů je totiž fatálně poničena i infrastruktura včetně vodovodů. Město se rázem vylidní a během středověku se na něj téměř úplně zapomene.
Přežívá jen v příbězích o ztraceném městě kdesi v poušti, které za nuzný peníz vyprávějí místní beduíni návštěvníkům z cizích krajin.
