Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) je nejen vědeckým laboratoří, ale i místem, kde astronauti čelí extrémním podmínkám – od recyklované vody z toalet po neustálou údržbu. Jak vypadá jejich denní rutina a co je motivuje pokračovat? Objevte svět, kde i káva může být výzvou.
Chutná zubní pasta a odér dezinfekce? Poté, co si jimi astronauté utřou svá těla, využijí další, suchý druh utěrek. Ty nahrazují pozemské ručníky.
Špinavé prádlo i utěrky poté končí v hermeticky uzavřených kontejnerech, které z ISS pravidelně odvážejí nákladní ruské pilotované lodě Progress.
Protože větrání zajišťuje pouze nucená přetlaková klimatizace, spojená s čističkami vzduchu, uvnitř modulů se line zápach podobný interiéru nemocnic. Tedy nevábná kombinace zápachu Sava a lidského potu. Jenže nejde o jedinou „libůstku“.
Během čištění zubů kosmonauti využívají speciální dávkovač vody a prakticky obyčejný zubní kartáček, stejně jako lidé na Zemi. Velký rozdíl však představuje jedlá zubní pasta, kterou muži i ženy na palubě ISS po vyčištění zubů polykají. Důvodem je menší množství odpadu.

Na WC musejí i „vesmířané“. „Pokud rádi jíte zubní pastu, staňte se kosmonautem,“ konstatuje ironicky americký geofyzik a současně zkušený „vesmířan“ z ISS Andrew Jay Feustel (*1965).
Američan si kdysi bere do vesmíru dokonce sbírku Písně kosmické od Jana Nerudy (1834–1891). Ale zpět do skutečného kosmu, kde musejí astronauti pravidelně zajít na záchod. Ten je na ISS upraven na dvě sekce, rozdělené podle „velké a malé“ potřeby.
„Do jedné dlouhé trubky se močí. Sundá se víčko, zapne se ventilátor a díky proudu vzduchu se vše tlačí směrem dolů do trubky.
To samé platí pro číslo dvě – tedy pro sedací záchod,“ upřesňuje detaily letecký důstojník a druhý Brit v kosmu Timothy Nigel Peake (*1972).
Je libo kávu ze záchodu? Důvod podtlakového WC je zjevný – nic z odpadu nesmí odletět do vnitřního prostoru ISS. Čistička vzduchu se pak postará o nepříjemný zápach na toaletě. Po nezbytné ranní hygieně si mnozí lidé rádi připraví kávu.
Podle Peakeho tento úkon na ISS probíhá pomocí plastového sáčku, naplněného „kávovou směsí“. Po vložení do speciálního přístroje se pytlík vložený astronautem napustí teplou vodou a vznikne instantní nápoj, podobný hotovému „kafi“ z automatů.
Obdobně přístroj napouští do sáčku se sušeným džusem vodu studenou. Co nás může překvapit, je původ pitné vody na ISS. Asi ze 75 procent jde o „recyklovanou“, tedy vyčištěnou a znovu použitou vodu!
Ta se získává nejen z vysrážené vzdušné vlhkosti uvnitř modulů ISS, ale především ze záchodů vesmírné stanice. Výkonná čistička umí z vody odfiltrovat i moč! A její cíl?
Kromě pitného režimu posádky končí vyčištěná voda třeba i ve vyvíječích kyslíku na ISS (pracují na principu oddělení vodíku a kyslíku z vody). Kosmonauti tedy nemohou být žádné citlivky.
Denní rutina. Ale zpět k pracovním povinnostem posádky. Po snídani, která trvá asi 50 minut, se opět všichni kolem osmé hodiny ranní scházejí v centrálním velíně.
Tam si vyslechnou a krátce s odborníky v pozemském vesmírném středisku proberou plán na aktuální den. Poté se muži a ženy na ISS rozcházejí vykonávat různé pracovní činnosti, které se liší podle jejich specializace, nebo konkrétních denních potřeb.
Výjimkou nejsou vědecké experimenty, zahrnující zkoušení vlastností různých materiálů, strojů, či elektronických zařízení ve stavu beztíže. Jindy jde o lékařské, či chemické pokusy.
Mezi časté činnosti patří zkoušení vodivosti a odolnosti různých slitin, přenosu radiových vln, nebo experimenty na bázi elektromagnetismu.
Údržbu potřebuje i kosmická loď. Častá je však také údržba kosmické stanice, která podléhá rychlému opotřebení. Zejména vnější povrch ISS, obsahující solární panely, dostává pořádně „zabrat“. Ale ani obyčejný pohyb po stanici není procházkou růžovou zahradou.
Stěny ISS jsou barevně odlišeny od „podlahy“, která je výrazně tmavší než zbytek interiéru. Na stěnách je rozmístěno množství madel určených pro přidržení. Na „podlaze“ jsou další madla, určená pro pohodlné stání – pomocí zasunutí špiček chodidel.
Vlivem slaboučké gravitace se však i obyčejné činnosti stávají na ISS utrpením, a to včetně psaní vzkazů na papír, položení nářadí nebo práce na notebooku. Jaké to má řešení?

Nikdy nekončící problémy. Astronautům pomáhají suché zipy, připevněné na důležitých „mobilních“ předmětech i na různých místech interiéru. A denní rytmus?
Ve všední dny zhruba od třinácti hodin probíhá na ISS hodinová pauza na oběd, po níž opět následuje práce. Činnost astronautů končí až po večeři, probíhající od 19:30 do 20:00 světového času.
Mezitím musí „vesmířané“ pro zachování fyzické kondice dvakrát denně cvičit (dopoledne 60 a odpoledne 90 minut). Ve 21:30 nastává přísná večerka. V sobotu dopoledne pak probíhá důkladný úklid a dezinfekce vnitřku stanice.
Alespoň v neděli má posádka – kromě povinného cvičení – volno. Mezi málo radostí proto patří vzájemná komunikace a jídlo, které je však omezeno asi 2500 kaloriemi na člověka denně. Většinu potravin na ISS tvoří konzervy, nebo dehydratované polotovary.
Menší svátek proto představuje přílet zásobovacích lodí. Dodávají totiž i rychle se kazící čerstvé ovoce, zeleninu a cukrovinky, zpestřující jídelníček.
Každodenní rutina na ISS odhaluje odolnost astronautů, kteří zvládají vědecké experimenty, údržbu stanice i osobní péči v extrémních podmínkách. Od recyklované vody po jedlou zubní pastu, jejich život je důkazem lidské adaptability.
ISS zůstává inspirací pro budoucnost kosmického výzkumu, kde každý den přináší nové výzvy a objevy.