Skip to content

Katakomby v Palermu: Mrtvoly ležící, sedící, stojící

Není to nic pro slabé nátury. V ponurém podzemí jsou nebožtíci všude a je jich spousta. V něčem připomínají svět živých: jsou oblečeni v nákladných oděvech a rozděleni podle pohlaví i povolání, které vykonávali.

Mezi mrtvými a živými v těchto místech tak nic nestojí, snad jen provaz s nápisem, který žádá návštěvníky o respekt.

Na italském ostrově Sicílie je k vidění jedna z nejbizarnějších a nejmorbidnějších atrakcí na světě. Nachází se v Palermu, hlavním městě zdejšího regionu, v kapucínském klášteře ze 16. století, pod kterým jsou vybudovány rozsáhlé podzemní prostory.

Prvním člověkem, jehož tělo najde místo posledního odpočinku právě v těchto katakombách, je mnich Silvestro z Gubbia v roce 1599. V příštích staletích jsou zde ukládáni další nebožtíci, kteří podobou i rozmístěním tvoří docela strašidelné muzeum smrti.

I po smrti na dobré adrese

Původně jsou katakomby určeny pouze pro mrtvé mnichy. V následujícím období se to změní a pokud člověk v Palermu a okolí něco znamená, je jeho tělo uloženo do těchto prostor. Prominentní obyvatelé ve svých posledních vůlích přitom žádají, aby zde byli umístěni v konkrétních šatech, leckdy ušitých právě pro tuto příležitost anebo jdou ve svých požadavcích ještě dále a chtějí, aby jejich oděv byl obměňován v pravidelných intervalech.

Do katakomb pak docházejí příbuzní zesnulých a kromě pronášení modliteb se podílejí na zachování těl v reprezentativním stavu. Každé nové tělo je umístěno do dočasného výklenku a teprve později je pro něj připraveno stálé místo.

Tam zůstává, dokud jsou pozůstalými placeny určité finanční částky. Pokud je platit přestanou, je tělo odloženo „bokem“, dokud nejsou platby obnoveny.

Podzemní prostory jsou rozděleny na úseky. V tomto jsou uloženy děti a působí mimořádně tísnivým dojmem.

Každý tam, kam patří!

Mrtví leží, stojí, jsou zavěšeni, uloženi v policích či v otevřených rakvích, přičemž všechna těla jsou oblečena tak, jako kdyby se nebožtíci chystali na velkou slavnost. Katakomby jsou rozděleny do několika úseků, z nichž každý je určen pro konkrétní druh „osazenstva“. Jsou zde prostory pro duchovní osoby, zejména ty, které byly nějakým způsobem spojeny s tímto klášterem, dále pro významné jedince, proslulé ve své profesi, jako jsou například lékaři či advokáti, jinde odpočívají ženy, muži, panny či děti.

Klimatické podmínky, které tady panují, umožnily přirozenou mumifikaci mnoha těl stejně jako metody, používané zdejšími mnichy. Některá jsou přitom zachována lépe, než jiná a řada z nich je naaranžována do určitých pozic.

Spící anděl

Posledním mnichem, který je do katakomb pohřben, je bratr Riccardo v roce 1871, ale po něm sem ještě přibudou těla dalších významných lidí. Oficiálně jsou tyto podzemní prostory uzavřeny v roce 1880, přesto jsou sem ještě počátkem 20.

století pohřbena dvě těla. Jedním z nich je dvouletá Rosalia Lombardová (1918-1920), která je dnes nazývána „nejkrásnější mumií světa“. Dívenka umírá krátce před svými 2. narozeninami na zápal plic. Jde o dcerku zdejší významné rodiny a její otec po její smrti osloví významného místního chemika a známého balzamovače Alfreda Salafiu (1869-1933).

Katakomby připomínají rozsáhlé a poněkud morbidní skladiště.

Legenda o modrých očích

Požádá ho, aby nechal Rosalii „žít navždy“. Výsledky pokrokové metody, kterou odborník použije, jsou dodnes patrné. Děvčátko je tak dokonale zachováno, že vypadá, jako kdyby jen spalo. Rosalia získala kromě svého půvabu proslulost také zprávami o tom, že se její víčka otvírají a zavírají a odhalují tak její neporušené modré oči.

Vedení palermských katakomb však tuto věc odmítne s tím, že se jedná o pouhou optickou iluzi, vytvořenou světlem, které sem proniká a jehož intenzita a směr se mění.

V roce 2013 se nebožtíkům podívali „na zoubek“ němečtí vědci.

Mistři věčného spánku

Většina těl v katakombách prošla přirozenou mumifikací, které mniši napomohli jejich umístěním do přípravné místnosti a odstraněním vnitřních orgánů. Na jejich místo je pak vložena sláma nebo jiný přírodní materiál k usnadnění procesu dehydratace těla.

Po roce, kdy je tělo vystaveno zdejším klimatickým podmínkám a dojde k vysušení a odtoku tělesných tekutin je omyto octem, oblečeno a umístěno na vybrané místo. V té době se kůže i celé tělo vyznačují výrazně sníženou hmotností a tuhostí.

Během epidemií nemocí koupají mniši mrtvá těla v arsenikové lázni. Výsledkem jsou překvapivě neporušené pozůstatky. Umělá mumifikace, nazývaná také balzamování, je použita jen na nevelkém počtu zesnulých v palermských katakombách.

Mumie Rosalie Lombardové: jde opravdu jen o optický klam? Posuďte sami.
Foto: www.sicilianblog.net, http://www.cabinetmagazine.org, http://www.travelswithmiha.com, www.leica-microsystems.com, www.universomamma.it
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …