V roce 1954 se sovětští hokejisté objevili poprvé na mezinárodní scéně a hned z toho byl titul mistrů světa. Vojenský dril připomínající koncentrační tábory, nikdy nekončící soustředění, extrémně náročné tréninky přinesly své ovoce.

První mezinárodní kontakty měli sovětští hokejisté s Čechoslováky, od kterých se tuto hru velmi rychle naučili. Československo mělo na přelomu čtyřicátých a padesátých let jeden z nejlepších týmů na světě.

Ale komunisté na přímý příkaz Moskvy poslali kostru zlatého týmu, který dvakrát triumfoval na mistrovství světa, do pracovních táborů a věznic. V letech 1950, 1951 a 1952 se pak československé mužstvo nesmělo účastnit světových šampionátů a v roce 1953 muselo z jeho průběhu odstoupit v souvislosti s úmrtím prezidenta Gottwalda.

V roce 1954 pak došlo k prvnímu střetnutí Československa a SSSR na MS. Náš tým odjel poražen 2:5.

Na vrcholných kláních se od roku 1954 podařilo čs. hokejistům Sověty porazit jen jednou. Až přišly zimní olympijské hry ve francouzském Grenoblu v roce 1968. Naši na turnaji nepodávali nijak zvlášť přesvědčivé výkony, tehdy podprůměrné Finy porazili jen o gól a poté přišla prohra s Kanadou. 15.

února 1968 nastoupili na olympijský led českoslovenští hokejisté v modrých dresech proti rudému soupeři. Když po půl minutě hry brankář Vlado Dzurilla lovil první kotouč ze své sítě, bylo hokejovým fandům od Aše až po Prešov všelijak.

Jenže ještě do první přestávky Čechoslováci skóre třemi brankami otočili. Ve chvíli, kdy Jozef Golonka vsítil čtvrtý gól, ulehl radostí na led. „Poslouchal, jestli Sověti nezastavili ropovod,“ říkalo se tehdy. Když čtyři minuty před koncem Jaroslav Jiřík, později první Čech v NHL, po přihrávce Jozefa Golonky zvýšil na 5:2, zdálo se být rozhodnuto. Jenže Sověti během minuty snížili na rozdíl jediného gólu, a poslední okamžiky utkání nebyly určeny slabým povahám.

Československý tým však vítězství uhájil a ke zlatu mu chyběla „maličkost“. Porazit Švédy. Na začátku třetí třetiny se našim podařilo vyrovnat na 2:2 a těsně před koncem měl Golonka obrovskou šanci. Na stavu se ovšem nic nezměnilo a československý tým se musel spokojit se stříbrem.

Zlato putuje směrem na východ.

O rok později je situace ještě vyhrocenější. V srpnu 1968 Sověti a jejich satelity uskutečnili invazi do Československa, kde udusili reformní procesy, které mohly dát lidem více svobody. V březnu 1969 na MS v hokeji pak Čechoslováci Sověty dvakrát porazili, nejdříve 2:0 a poté 4:3.

„Neměli tam tanky, dostali dvě branky,“ neslo se celou republikou. Českoslovenští hráči po první výhře nad sbornou soupeři nepodali ruku, což ale diváci doma u televizí v přenosu neviděli. Ke druhému zápasu nastoupili někteří hokejisté s přelepenými hvězdami ve státním znaku na dresech.

A Jaroslava Holíka nebo řízného obránce Jana Suchého přehlédnout už nešlo. „Chtěli jsme nějak vyjádřit to, že nesouhlasíme s tím, co se u nás dělo. S okupací. Na sportovním poli by se to nemělo, ale tenkrát byla jiná situace.

Aby to bylo vidět,“ podotkl později Suchý. Nad možnými důsledky v tu chvíli nikdo z hráčů nepřemýšlel. „To nám došlo až později, když jsme se vrátili třeba do Jihlavy. Měli jsme menší problémy, ale vše jsme ustáli,“ řekl hráč, který se proslavil v jihlavské Dukle.

Obě československá vítězství byla veřejností oslavována, ovšem tajná bezpečnost využila situace a připravila několik provokací. Mimo jiné byla rozbita výkladní skříň pražské pobočky sovětské letecké společnosti Aeroflot.

Právě tzv. hokejové události se staly záminkou k čistkám ve vedení státu a posléze i na všech úrovních.

V sedmdesátých letech Československo Sověty tu a tam poráželo, v této dekádě se stalo i třikrát mistrem světa. Jen zlatá olympijská medaile našim hokejistům stále unikala. Nakonec se jí Češi dočkali až po listopadové revoluci a rozdělení Československa.

Samostatný český tým triumfoval na turnaji v Naganu, kam poprvé ustila své hráče profesionální NHL. Soupeřem ve finále jim byli opět staří rivalové z východu. Více než symbolicky tehdy vyhlíželo číslo 68 na dresu Jaromíra Jágra, číslo, které připomíná invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Konečný výsledek 1:0 přinesl Čechům nejslavnější vítězství v jejich národním sportu.