Zákopy, hromady mrtvých, špína, bahno, šrot a beznaděj. Řady děl a kulometů čekají na své další oběti. Německá vize, že bleskovou válkou smete protivníka, se již dávno zbortila. A zákopová válka nikam nevede, fronta se v podstatě nemění.

Smutný obraz z první světové války hodlá přemalovat do černo-bílo-červených barev náčelník německého generálního štábu Erich von Falkenhayn (1861–1922).

„Fronta se zkrátí,“ vysvětluje svůj plán, jak uspořit vojenské síly dobytím značně opomíjeného obranného pásma u Verdunu. Druhá strana – a zejména vrchní velitel francouzské armády Joseph Joffre (1852–1931) – v tomto ohledu zcela zaspí. A když se probere, je málem pozdě…

10měsíční peklo

Na dveře již klepe únor roku 1916. Teprve teď Joffremu dojde, jaká hrozba se na jeho zemi žene. Okolí Verdunu na severu Lotrinska se mění v jedno velké mraveniště.

Budují se palebná postavení a nové zákopy a od 20. února sem proudí nepřetržitý řetěz aut se zásobami a materiálem. Žádný z řidičů nesmí zastavit, a pokud se auto porouchá, je prostě shozeno do příkopu.

Denně tudy projede až na svou dobu neuvěřitelných 3500 vozů! Již 21. února 1916 v 7:15 začne německý útok. Němci bitvu odstartují dělostřelecky. A to tak, že až ustane palba, žádné z pozorovacích letadel obou stran nerozpozná kvůli dýmu nic.

Rychlá bitva to rozhodně nebude. Naopak. Potrvá skoro 10 měsíců, až do 18. prosince 1916.

Mrtví všichni přes sebe…

„Je to hrůza, jeden kráter vedle druhého, v každém leželi tři nebo čtyři mrtví, Francouzi i Němci, jeden přes druhého.

Jsou tady mrtví z října, pod nimi ti, co zemřeli v červnu, a pak už jen holé kostry těch březnových,“ píše jeden z vojáků domů své matce v dochovaném dopisu. Není se co divit, že si zdejší bojiště vyslouží přiléhavou přezdívku verdunský mlýnek na maso.

Francie se přes strašné ztráty odmítá hnout z místa. Po celé zemi se skloňuje citát „Ils ne passeront pas,“ což lze do češtiny přeložit jediným slovem: Neprojdou.

Připisován je pravidelně Philippovi Pétainovi (1856–1951), ale ve skutečnosti ho pronese méně známý důstojník Robert Nivelle (1856–1924), kterému bude po úspěchu u Verdunu svěřeno armádní velení na západní frontě

Počítáme ztráty

Roztrhané kusy těl, které nemá nikdo jak pohřbít, a další rychle přibývají. Na francouzské straně bude vyřazeno až 542 000 vojáků, z toho 163 000 je mrtvých. Němci na tom nejsou lépe. Ztratí 434 000 vojáků, z toho 143 000 zemře.

U Verdunu je tedy vážně raněno či zabito téměř milion vojáků! Nepřeberně kráterů brázdících krajinu se Verdun nezbavil dodnes. Pétain během bojů navrhne, aby jednotky v prvních liniích rotovaly. U Verdunu se tak vystřídá až 70 % příslušníků francouzské armády.

Pro nebývale dlouhý a tragický průběh bitvy bývá tento triumf často přibalen do škatulky k dalším pyrrhovým vítězstvím.